Historie židovského osídlení Šumavy

Návrat v dějinách do křišťálové noci

Jde odpustit, zapomenout nelze.

- EHJE AŠER EHJE -

Jsem který jsem…..
Marně mě hledáš,
slabé jsou tvé oči,
aby mě našly.

Když srdce nemáš,
do nějž by někdy vešly
mé zákony a pravdy,
kolem nichž svět se točí.

Když duši nemáš,
jež by se otevřela
pro moji lásku věčnou,
neposlouchajíc hlasu těla.

Když víru nemáš,
která tvé kroky sílí,
nenávist zapomněla
a chce, abychom žili.

Když pravdu nemáš
a skláníš se až v zem,
tu na mne vzpomeň si,
že vždy bdím nad tebou.

Marně mě hledáš zrakem,
v tvém nitru pravím ti :
jsem který jsem.

Počátky židovského osídlení Šumavy sahají v pamětech až do prvních desetiletí 17.století . Mezi poměrně silnou židovskou menšinou a ostatními národnostními skupinami nedocházelo v soužití k třenicím. Jejich odlišný životní přístup se projevoval neokázale a skromně, měli své vlastní zvyky a tradice, modlitebny i hřbitovy. Velká židovská obec se soustřeďovala ve Čkyni, v tamních synagogách (z nichž dosud existuje tzv.nová z roku 1928) vykonávala modlitby, jichž se účastnili Židé z širokého okolí.

Koncem 19.století vznikaly další synagogy. Roku 1899 vznikla Židovská náboženská obec ve Vimperku, která se rozhodla vybudovat rovněž vlastní synagogu. Její dlouholetá tužba se naplnila v oce 1925. Židé se významnou měrou podíleli na hospodářském a kulturním vývoji Šumavy.
Složení obyvatel Šumavy bylo smíšené, s velkým zastoupením německé národnosti, některé obce i města byly převážně osídleny Němci. Po mnichovském diktátu bylo sudetské pásmo začleněno do Německé říše a Židé i většina Čechů je muselo opustit.
Za velkého protižidovského pogromu zvaného Říšská křišťálová noc, který zachvátil Německo, obsazené Rakousko a okupované Sudety, byly 10.listopadu 1938 vypáleny synagogy, zdevastovány židovské příbytky a rozebrán židovský majetek.
V té době však již většina Židů v sudetském pásmu nežila. Uprchla do českého vnitrozemí, někteří dále do ciziny.

Po německé okupaci zbytku českých zemí byla většina Židů pocházejících ze Šumavy – spolu s ostatními českými a moravskými souvěrci – umučena v nacistických koncentračních táborech. Někteří mladiství židovští emigranti, kterým se podařilo uprchnout, bojovali v západní armádě za osvobození své vlasti z nacistické poroby.
Po druhé světové válce nebyl obnoven na Šumavě židovský život. Šumava byla v roce 1945 po vysídlení německé menšiny znovu, poněkud netradičně osídlena.
Tím se uzavřely kapitoly dějin tamních Židů a na dlouhou dobu, téměř půl století, upadly v zapomenutí.
Po listopadu 1989 dochází ke znovunavazování přetrhaných dějinných souvislostí a lidských vazeb. Tragický osud někdejší židovské komunity je spolu s bývalými německými obyvateli Šumavy připomínán v pietních aktech s osazováním pamětních desek, konzervováním opuštěných židovských hřbitovů a rekonstrukcí synagog (př.synagoga v Hartmanicích, dnes v soukromém vlastnictví).

Vloženo k památce 60 let výročí HOLOCAUSTU, ze 7. na 8.března, kdy v plynových komorách našlo smrt více jak 4000 českých a moravských židů.

(V článku byly použity materiály Pavla Nozara a Dr.Jana Podlešáka)

Iva Sedlářová