Šumava, zbytek ráje

Šumava patří k nejstarším horninám, vzniklým pohybem zemských desek a jejich svrašťováním. Skládá se hlavně z archaických nebo palaeozoických hornin.

Šumava Oproti novějším pohořím vulkanického původu jako je př. České středohoří, působí větším dojmem celistvosti, bez kontrastních hlubokých údolí, zato se spoustou náhorních planin, vzniklých ubýváním horních vrstev pohoří. I to je důkazem stáří masivu, vzniklého již v době karbonské, tedy zhruba před 340 miliony let. Rovněž tektonickými tlaky došlo k roztříštění zarovnané a obnažené paroviny na menší kry, z nichž některé byly vyzdviženy. Dodnes nese Šumava v nejvyšších polohách známky starého zdviženého trupu, unaveně spočívajícího v horských pláních.

Opticky tak působí klidnějším dojmem, bez výškových kontrastů, byť její vrcholy dosahují úctyhodné nadmořské výšky.( až 1460 m n.m.)
Z těchto důvodů i z mnoha dalších přírodních vlivů je přímo předurčena být rezervací mnoha druhů živočichů i rostlin, které se již na mnoha místech nevyskytují.
Skladba pohoří sestává ze dvou horských hřbetů, z vyššího vnějšího, táhnoucího se podél státní hranice a vnitřního, nižšího, souměrně se svažujícího směrem do vnitrozemí.
K Bavorsku se kloní šumavské pohoří mnohem příkřeji.
Složení je podstatně z ruly šedé, skládající se ze živce, křemene a biotitu, na severovýchodě přecházející bez ostrého rozhraní na vápenec a grafit.

Černé jezero (foto Harmaty Gregor) Ve zlatonosné oblasti kolem Kašperských Hor je rula bohatá na křemen. Pošumavské štěrky, složené z archaických hornin jako je křemen, křemenec, aplit, křemité ruly, žula a vápenec, v povodích řek a jejich přítoků obsahují zlato a místy i některé druhy drahokamů, jako korund, rubín, safír, smaragd, spinel, zřídka granát a titanit. V místech, kde Šumava přechází v jihočeskou, mírně zvlněnou krajinu v pobřeží Vltavy, v diluviálních a snad i třetihorních štěrcích se vyskytuje vltavín, drahý kámen zřejmě kosmického původu.
Doby ledové daly Šumavě její jezera, z ptačí perspektivy diamanty přetrženého náhrdelníku. Z devíti veskrze malých jezer v Pošumaví a Bavorském lese, jich sedm leží bezprostředně na úpatí starých jezerních stěn, vypínajících se 200 až 400 m nad jezerní hladinu. Pět z nich je na území České republiky.

Čertovo jezero (foto Harmaty Gregor) Za totalitního režimu byly turistům přístupna jen dvě, jezero Černé a Čertovo. Dnes je dovoleno v nezapomenutelném zážitku romantické pěší turistiky navštívit všechna.
Jsou dokladem, že ač kontinentální ledovce do vnitra Čech nezasahovaly, Šumava byla místem zalednění a věčného sněhu.
Současná Šumava je místem tisíce překvapujících přechodů v tvárnosti krajiny, protkána tepnami řek a říček, žilním systémem potoků, potůčků, bystřin, či jen vlásečnic, kterým dá krátký život předjarní sněhové tání.
Je plna tůní, mokřin, slatí, ale i větrem vysušených plání s vlastnostmi savany.
Plna kontrastů vřesovišť, zelených palouků, neproniknutelných hvozdů a kamenných moří.
Je dosud domovem řady živočichů, jejichž zápis v knize ohrožených druhů dělá ze Šumavy Noemovu archu, nepřehlédnutelnou, významnou středoevropskou rezervaci.
Snad nikdy žádná žena se nemohla chlubit takovou řadou významných ctitelů – malířů, básníků, spisovatelů, sochařů i fotografů.
Žádná neměla tolik ochránců, odhodlaných bránit její panenskou krásu.
Šumava je však i územím, které minulé století poznamenalo neslavnou kapitolou lidských dějin. Místem etnických třenic, násilných vzájemných vyhánění, politickou hranicí střetu dvou světonázorů.
I to je příčinou, proč dnes dosud svou pravou tvář hledá. Půjde cestou zaběhlého rytmu socialistického realismu, s násilně naroubovaným image moderní společnosti, či se tou skutečně moderní, vyspělou společností stane?
Odpověď hledejme v následných kapitolách .

křemík křemík

biotit biotit

smaragd smaragd



Iva Sedlářová