Paměť krajiny

Na počátku lidských dějin jsme se mnoho nelišili od ostatních teplokrevných tvorů planety. Postupem věků jsme dozrávali jak předčasně sklizené plody, hnacím motorem našeho vývoje byla stále silnější intenzita přetvářet prostředí v němž žijeme, všemi prostředky které jsme byli schopni vymyslet a vyrobit.

Paměť krajiny - Hana Abel Jednou z neprogresivnějších vlastností člověka byla od počátku touha ovládat. Vše živé i neživé kolem sebe, i mezi sebou, jedni nad druhými . Z tohoto přediva je utkána naše historie, náš vývoj až k dnešním dnům, kdy zjišťujeme že není nic nekonečné, ani my. Že čím více stačíme zničit, tím dříve skončíme i my, ač tomu ještě mnozí nevěří. Nejsme a nemůžeme být všemocní vládci. Jsme závislí jako každý jiný tvor na vzduchu který dýcháme, na vodě kterou pijeme, na úrodě našich polí, na dešti který jí zalévá. Že nejsme pány na této planetě, ale hosty, kteří tu zdaleka nebyli první, v jejichž schopnostech je však i reálná možnost, že budou hosty posledními.