Kostel sv. Mikuláše

V areálu hřbitova, asi 1,5km od středu Kašperských Hor se nalézá architektonický skvost, raně gotická stavba kostela sv.Mikuláše. Kostel má úzkou spojitost s hornickou minulostí Kašperských Hor, je jedním z pozůstatků nejstarších center osídlení této krajiny. Uvádí se, že chrám vystavěli horníci zdejších zlatých dolů a užívali jej nejen k bohoslužebným, ale i spolkovým shromážděním. Zasvěcení sv.Mikuláši je nepochybně motivováno atributem tohoto světce, což jsou tři koule z ryzího zlata. Svými rozměry vypovídá o zámožnosti tehdejších obyvatel města.

Kostel sv. Mikuláše Kostel sv. Mikuláše - ranně gotická stavba, nepoznamenaná následnými slohovými přestavbami. Kostel je trojlodní bazilika z období před rokem 1330. Dochované střílny ve věži poukazují na někdejší fortifikační význam kostela.
Nález slovanské bronzové náušnice z doby před r.1200 (pozdní doba hradištní) v prostoru kněžiště vede k domněnce, že dnešnímu gotickému kostelu mohla předcházet starší románská stavba.
V hlavní lodi byl r.1700 osazen dřevěný trámový strop pobíjený prkny kterými pestrými květinovými ornamenty a městským znakem pomaloval tehdejší purkmistr Kašperských Hor Viktorin Antonín Groff.

kaple sv.Anny Cenné jsou barokní varhany s nápisem o jejich postavení a soupisem hudebníků působících na kůrech kašperskohorských kostelů v letech před rokem 1733. Varhany jsou jediným dochovaným dílem známého varhanáře Františka Kannhausera ze Žlutic.
V sousedství kostela na hřbitově stojí kaple sv.Anny starého původu (snad středověký karner), barokně upravená v 18.století, s iluzivními malbami Josefa Hagera z r.1757. Areál hřbitova se starými kříži a náhrobky je dějištěm četných lidových pověstí.


Stát by měl jasně deklarovat svůj zájem na zachování celistvého kulturního dědictví, ve kterém hrají sakrální památky nezastupitelnou roli.

To je mezi jiným konstatování z tiskové zprávy vydané dne 10.12.2003
(viz plné znění zprávy Týden pro kostel sv. Michaela Archanděla na Starém Městě pražském) v mutaci pražské MF Dnes.

Pokud by ovšem ušlechtilý záměr neměl skončit u jediného manifestačního příkladu, je třeba aby také naslouchaly kompetentní orgány církevní i státní.
Není také jenom sídelní město Praha, jsou i jiná místa této země, mnohdy stejných historických a kulturních hodnot nám svěřeného dědictví.
Ač nelze než souhlasit s co nejširším samosprávným řízením, v otázkách památkově chráněných nemovitostí (a zvláště sakrálního charakteru, kde jejich následné využití je otázkou
vysoce odbornou v profesní znalosti), měl by stát důsledně sledovat majetkové převody, v ideálním případě ponechat si výhradní vlastnická práva, s pronájmem k dalšímu využití na základě výběrového řízení dalším subjektům.
Přenášet povinnosti vlastníka, včetně odpovídajícího projektu provozu na obce zápasícími ve velké většině s problémy chodu a modernizací obce z daných rozpočtů a často bez potřebného zázemí lidského potenciálu z hlediska umělecké odbornosti koncepce využití, je řešením velice sporným.
Mohlo by se tak stát, že z unikátních památek se stane obtížné břemeno, vítané sousto pro překupníky a staneme se svědky zneužití v komerčním, mnohdy velice pochybném programu míst, které si zaslouží úcty. Konečně je již řada signálů, že se tak děje. Pokládáme za zbytečné tyto výstražné příklady citovat.

Iva Sedlářová