Říká se, že žijeme v době, kdy není nikomu nic svaté. Jenže ono se lidstvo v podstatě asi tak moc nezměnilo. Dějiny se hemží egoismem, podfuky, protekcí, podivnými transakcemi, desátkami za loajalitu, výsadami těch co byli zrovna u vesla.
První křesťané byli jako divadelní představení vhazováni do arény coby potrava pro šelmy, o několik století později naopak kacíři končili na hranici, na mučidlech přiznala každá babka že lítala na koštěti na sabat obcovat s ďáblem.
Už se zase bojíme říkat co si myslíme….
Čas se mění - jakoby zrychlil tempo, kdo zaspí už těžko dohání, co bylo včera je už dávná minulost. Jenže tím spěchem odhazujeme zbytečnou zátěž která nás brzdí, pouta která nás svazují. Bohužel mnohdy to bylo tím nejcennějším, co jsme měli. Úcta, láska, pokora, vděčnost, soucit, pochopení, věrnost, rodinné a přátelské vazby a další a další vlastnosti, které mnohdy ani nejsou a nebyly nikdy jen lidskými přednostmi. I u jiných živých tvorů této planety se s nimi setkáváme. Není to tedy dáno rozumem a moudrem jímž vysvětlujeme svou nadřazenost a právo rozhodovat o všem na zemi.
PROJEKT 2011