Projekt - 2011

Čas se mění - jakoby zrychlil tempo, kdo zaspí už těžko dohání, co bylo včera je už dávná minulost. Jenže tím spěchem odhazujeme zbytečnou zátěž která nás brzdí, pouta která nás svazují. Bohužel mnohdy to bylo tím nejcennějším, co jsme měli. Úcta, láska, pokora, vděčnost, soucit, pochopení, věrnost, rodinné a přátelské vazby a další a další vlastnosti, které mnohdy ani nejsou a nebyly nikdy jen lidskými přednostmi. I u jiných živých tvorů této planety se s nimi setkáváme. Není to tedy dáno rozumem a moudrem jímž vysvětlujeme svou nadřazenost a právo rozhodovat o všem na zemi.
Je pravda, lítáme do vesmíru, i svět se zmenšil, vzdálenost nehraje roli -letecky i po vlastní ose, domluvíte se písmem i telefonicky s druhým koncem světa, veškeré informace máte přes televizi či internet. Jsme ale šťastní, jsme vyvážení, moudří, nesobečtí ? Obávám se, že právě naopak.
V souladu s hlubokým přesvědčením, že není velkých a malých států a měst v nich, jen velcí a malí lidé, jsme se po léta věnovali kulturním projektům systematicky určeným realizaci v jihozápadním pohraničí s vědomím, že tento kraj, tento nádherný kout země, byl po dobu tří čtvrtin minulého století dějištěm střetů etnických a politických. Krvavě vyvražděných lidí, či zbavených domovů v trojnásobném násilném exodu. Židů, Čechů a posléze i Němců. Padesát následných let po roce 1945 v nucené parforsní převýchově na jedinečný rudý východ a shnilý kapitalistický západ, měl samozřejmě svým osudným umístěním tento na pohled pozemský ráj, ještě zostřenější cenzuru a selekci kohokoliv a čehokoliv, fizla za každým bukem. Vždy v takových situacích se stává hodnotná kultura velmi nebezpečným impulzem a proto prakticky byla tady, ještě více než ve vnitrozemí, silně potlačena.
Od roku 2004 se nám podařilo realizovat řadu mezinárodních kulturních projektů – díky vystavujícím výtvarníkům, hudebníkům, pochopení několika málo institucí a Česko-německému fondu budoucnosti za jeho masivní finanční podpory. Prakticky pouze ve dvou lidech, což vyžádalo náš veškerý čas a nespočitatelný počet benefiční práce a nejen to, i vlastní finanční prostředky. Jak se nakonec ukázalo, i zdraví a život.
Samozřejmě, že jsme se za tu dobu setkali i několikrát s intrikami a pomluvou, na které nebylo zbla pravdy, to je ale zřejmě nutná daň každého úspěchu. Setkali jsme se i v posledku, v roce 2010, s rafinovanou a špatně skrývanou snahou o co nejen největší množství realizace vlastních koncertů nepříliš známého česko-německého hudebního tria, ale hlavně nešlo jen o chuť si zahrát, ukázat se , ale sečteno a shrnuto o značný finanční obnos, za který obvykle jsme dali možnost zahrát více skupinám i mnohem lepších a žádanějších interpretů. Druh lidí, kteří vám nabízejí kávomlýnek vlastní výroby, slušně poděkujete a zavřete dveře, ale pozor – vlezou za vámi oknem. Kývnete a jste ztracen, vyhodíte je a roznesou vás na kopytech. Jak už to bývá, lidové přísloví praví, že poturčenec horší Turka a nelze lidi soudit a škatulkovat podle národnosti, ale podle jejich osobního charakteru. Někdy se ale člověk nestačí divit.
V předjaří roku 2011 po několika dnech marného čekání na zázrak, jsem zůstala sama. A jak už to bývá ve chvílích kdy je vám nejhůře a propadáte beznaději, poznáváte nejvíce lidi kolem sebe. Najednou jsou zřetelně odlišní skuteční přátelé a ti, kteří jen očekávali že z vás budou mít užitek. Když ztratíme náhle člověka s nímž jste prožili převážnou část dosavadního života a spojoval vás společný zájem a úsilí, stojíte na rozcestí a nevíte jak dál, život ztratil smysl. A tehdy teprve pochopíte jeho pravou cenu, oceníte kompaktní rodinné zázemí a nedocenitelné přátelství druhých. Při veškeré vděčnosti k Česko-německému fondu budoucnosti který naší snahu po léta finančně podporoval, musím konstatovat, že pravé přátelství mezi lidmi jiných národností a stejných zájmů se penězi tmelit nedá. Tak tomu bylo v historii po věky a tak by tomu mělo být.
Letošní projekt měl název „Zázraky modré planety“. Obsahoval jako každý rok řadu výstav, koncertů a různých setkání. Byl zpracován, schválen, leč vše je jinak.
Díky mé rodině a přátelům jsem našla odvahu žít dál a tím i potřebu plnit odkaz který mně byl zanechán. Alespoň v části na kterou stačíme.
Projekt „Zázraky modré planety“ v tomto roce i když v mnohem menší míře a čistě benefičně, uskutečníme. In memoriam je věnován Pavlovi Holečkovi, dlouholetému předsedovi Šumavské renesance o.s., + 9. 3. 2011.
Nedá mi, než jmenovat ty, jejichž jména by zasloužila být uvedena zlatým písmem v kronice dějin vřelých, přátelských a citlivých lidských duší. Podle abecedního pořádku seřazeni, jsou to lidé od kumštu – malíři, hudebníci, umělečtí fotografové a skláři, historici, publicisté, přírodovědci, archeolog :
Hana Abel, Luboš Andršt, Ivan Falta, Jan Holeček, Aleš Jahoda, Michael Janík a Monika Janíková, Zdeněk Juračka, Pavla Kolářová, Akad. m. Ludvík Kovář, Pavel Razím, Václav Roubal s Vlastou Kasalovou, Ing. Markéta Rudlová, Mgr.Zdeňka Řezníčková, Phdr. Miloslav Slabina s Jiřinou Vaňkovou, Bc.Andrea Staňková, Karin Stein, Zdeněk Tichota, Jiřina a Ludovít Vasiovi, Vladimír Vlk.

Iva Sedlářová

ZÁZRAKY MODRÉ PLANETY

Výstava Zázraky modré planety Výstava fotografií

MODRÁ PLANETA - věčná inspirace

Výstava Modrá planeta Obrazy českých a bavorských výtvarníků

V ŘEČI BAREV A TVARŮ

Výstava Petra Weisnera Autorská výstava Petra Weisnera.