Pravěk - čas Keltů

Přírodní prostředí prvního osídlování člověkem

V rozmezí doby, kdy člověk přestával být nomádem širých pustinných stepí středoevropských planin, lovcem a sběratelem plodů, rostlin i kořínků, a vytvářel první sociální společenství, přetrvávaly překvapující klimatické výkyvy, jak v teplotních rozdílech, tak i vlhkostech.
Tehdejší klima nebylo tak ustálené jako známe dnes, teplotní rozdíly značně odlišné v průběhu pouhých desetiletí, podnebí bylo výrazně sušší po delších časových úsecích. Tyto aspekty i dostupnost obdělávání půdy prvních zemědělských činností z hlediska úrodnosti půdy, nesou stopy staršího lidského osídlení již od neolitu, prvních zemědělců v střední Evropě. Od mladší doby bronzové po starší dobu železnou, převážně v nižších polohách.

Kelti Velice výrazně vtiskli známky lidského konání do tehdejší krajinné tvorby Keltové, naší krajinu obývající.zhruba do let 750 – 50 př.n.l.
Keltské trvale osídlené oblasti byly zejména v Krušnohorské soustavě, Mostecké pánvi, Terezínské kotliny, ale i v Plzeňské kotlině. Ve středních Čechách to bylo dnešní Kutnohorsko, Říčansko, Mělnická kotlina, Pražská kotlina, Turnovsko a Kladensko. Ale známky keltské působnosti jsou zaznamenány i v oblasti východních Čech, př.na Chrudimsku.
V jižních Čechách je to Benešovská a Písecká pahorkatina, celá Českobudějovická pánev.
Z Pošumaví potom Horažďovická pahorkatina, Prachatická hornatina i Bavorská vrchovina.
Osídleny byly zejména typy půdy hnědozemí a černozemí, největší plochy ležely na půdách hlinitých.

část keltského opevnění Hranice lesa sestupovala do nižších poloh, klesal podíl náročných dřevin. Charakteristický byl rozmach buku. Dubohabrové lesy pronikaly v nižších polohách do míst prosvětlených pololesních, stepních porostů. Stále více se na severních stráních uplatňoval smrk. V době železné se často vyskytovaly čeledě brukvovité, růžovité, pryskyřníkovité, hojně byl rozšířen pavinec, rdesno hadí kořen, a jitrocel kopinatý.
Keltové osídlovali především dubohabrové háje, luhy a olšiny. Člověk již od neolitu zasahoval do struktury dubohabrových hájů. Původní stav býval mnohem pestřejší. V nivách velkých řek je v pravěku doložen výskyt lípy, javoru, jilmu, divoké hrušně, ptáčnice a jedle.
Keltové se zjevně vyhýbali květnatým bučinám, šipákovým doubravám, skalním lesostepím, slaništním a borovým doubravám.

Kelt-nůž Krajinu využívali k pěstování plodin, především ječmene, pšenice, teplomilného prosa, luskovin, lnu a konopí. Ale i k chovu dobytka, zejména hovězího, ovcí, koz, někdy v menší míře i prasat a ojediněle koní. Pozvolna byl měněn původní stav půdních typů vznikem ornice.
K odlesňování větších areálů dochází zemědělskou činností, odnos půdy se projevuje usazeninami v suchých údolích a na úpatí svahů, říční koryta zahlcena množstvím splaveného materiálu, způsobují zdivočení toků. Důsledkem pastvy a těžby určitých dřevin, keltský člověk zasahuje do druhového složení lesů. Druhotně se rozšiřuje světlomilná vegetace – borovice, líska, stepní flora.

Kelt - miska Přírodní prostředí jižních a jihozápadních Čech a horské oblasti nebyly činností Keltů ani jeho předchůdců výrazněji pozměněny. Šumava patří pralesnímu příšeří a majestátu nezkrocené divočiny, ještě dlouho poté Zejména vyšší vlhké oblasti ještě kolem roku 500 n.l. zaznamenávají stopy lidských šlápot jen náhodně a ojediněle, i když na Kašperskohorsko díky jeho zlatým pískům, Keltové cestu našli.
Rýžování zlata se přičítá vznik dvou velkých keltských hradišť, Sedla a Obřího hradu, kde nejstarší nálezy pocházejí ze sklonku 5.století př.n.l.
Nověji je vyslovován názor, že tato hradiště původně vznikla jako útočiště pro obyvatelstvo jihozápadních oblastí Čech v dobách neklidu a společenských otřesů.
Keltové byli vystřídáni kmeny germánskými a posléze Slovany. Začíná údobí kolonizace Šumavy, mění se tvář krajiny k obrazu potřeb lidské civilizace.
( V článku použity materiály Hany Waldhauserové)

Iva Sedlářová