Duchovní okénko manželů Kabátkových: Požehnání hor

pohoří Altaj V dnešním duchovním okénku nám dovolte, podělit se s Vámi o vyprávění jednoho starého muže, který většinu svého života strávil na horách. Vyprávěl nám s takovou čistotou a láskou o požehnání hor pro lidi, že jsme se rozhodli o tento postřeh s Vámi podělit. Možná některé části budou znít jako pohádka, ale kdo umí hledat, ten i v pohádkách najde zrnka pravdy, která mu můžou posléze pomoci na jeho cestě životem.

Dolomity Velmi málo lidí si uvědomuje důležitost hor, které jsou pro nás stejně potřebné jako úrodné nížiny a údolí. Na první pohled drsné a neúrodné a čím výše tím i více bez známek života. Ale opak je pravdou. Nebylo by úrody v rovinách bez sněhu ledovců. Zkuste si představit velký kámen ve zdi, který přitahuje k sobě ze všech stran vlhkost. To samé činí hory. Ze všech stran přitahují vznášející se vlhkost, kterou následně vstřebávají. Kdyby zůstala ve stavu kapalném, tekly by proudy vod do nížin a způsobily by zpustošení. Hory však nejsou jen nejmocnějším přijímačem vlhkosti a vod matky země, ale také upravovatelé vzdušných proudů. Zkusme si představit zemi jako hladkou kouli bez hor.Co by poté nutilo atmosférický vzduch do spoluotáčivého pohybu se zeměkoulí kolem její osy? Jak velkému vzdušnému proudu by byl vystaven veškerý život? Zkusme použít i jeden příměr. Představme si vysoké pohoří jako hlavu matky země.

Krkonoše - Sněžka Právě tak jako závisí život těla na hlavě, je závislý veškerý život na pohořích. Život sice nevychází bezprostředně z hlavy, přesto však řídí život do všech částí těla. Lidské tělo má mnohé končetiny které může ztratit a život je zachován. Pokud ale budeme chtít ničit vysoká pohoří, změní se ihned rozsáhlá část země v jezero. Však nebudeme zde nadále rozebírat hmotnou podstatu hor, která je určitě každému víceméně známa. Zaměřme se na duchovní důležitost.

Švýcarské Alpy - Matterhorn Na světě se je mnoho věcí z duchovního hlediska obráceně. Tam, kde vidíte na zemi mnoho „ života „je rovněž tolik „ smrti„. Kde však se domníváme, že je jen smrt, tam zavládá většinou největší plnost duchovního života. Praví se, že když dospějeme až do výšin, kde kyslík je už pro lidi nedostačující, tam začíná první oblast dokonalých duchů. Neb jinak řečeno, tam se stýká nebe se zemí. Kdo uzří tuto výšinu, ten uzří nejnižší oblast „nebe„. Jsou to místa, kam již lidská sebeláska a hrabivost nemůže zasáhnout. Vždyť kdo by chtěl vlastnit kus ledovce?
Jaký je tedy vliv hor na probuzení ducha? Otažme se sami sebe. Co nás nutí vystoupit na vrchol i když výstup je spojen se značnou námahou? Myslíte, že důvodem je jen touha po čistém vzduchu, či rozhledu oka? A nebo je to proto, že stejné přitahuje stejné? Hmota – hmotu, duch – ducha.

Himaláje Pokud budeme brát hory jako domov čistého duchovna, můžeme si představit, jak duch v nás je silně přitahován onou čistotou. A tak tedy pobádá ihned duší tělo a táhne a vleče je k výšinám. Tam, pokud opravdu člověk vystupuje k vrcholu z těchto vyšších pohnutek, bývá pak následně vždy mocně posílen a požehnán. Chcete li se uzdravit ze svých tělesných, či duševních nemocí, buďte na horách co nejdéle a nejčastěji. Hory posilují nejen naší odolnost tělesnou, ale i duševní. Vezmete – li dvě lidské bytosti, které na sebe v „ nížině nahlížejí s opovržením „ a vystavíte je blahodárnému vlivu hor, brzy se přesvědčíte, jak změní své chování. Neb hory jsou sídlem duchů klidu a míru a zakročí tam, kde vidí nějakou nesvornost. Neoblomnou mysl pak dokáží přivést do takové nesnáze, která člověka donutí pozměnit své myšlení. Na výšinách je prostě pokrm pro ducha velmi silný. Dostáváte informace přímo ze své domoviny. Člověk samozřejmě i v nížině myslí na svaté a čisté věci, ale v porovnání s prožitkem na horách, je to jako kdyby se člověk s hladovým žaludkem snažil nasytit pohledem do výlohy plné jídla.

Šumava Až příště tedy budete na horách, rozhlédněte se řádně kolem sebe. Vždyť oči nemáme jenom proto, abychom byli schopni postřehnout osvětlenou vnější formu věci. Pohlédněme hlouběji. Do skrytých zákoutí, tam, kde se skrývá moudrost ducha. A zaposlouchejme se. Uši přece slouží k tomu, abychom pohyby a setkávání věcí mimo nás postřehli v sobě samých. Poslouchejme zvuk hor a uslyšíme vzdálenou hudbu domova. Pak s láskou a pokorou v srdci si přejme, abychom byli všichni svobodni i na výšině svých myšlenek, stejně jako svobodni se cítíme i na výšině hor.

Vaši K a b á t k o v i

(Se svolením autorů převzato z časopisu Meduňka.)

Redakční zamyšlení z míst, kde se nedávno poroučelo větru a dešti: Svaté a čisté věci může vnímat jen ten, v jehož vlastních skrytých zákoutích se skrývá moudrost ducha.
Lidské ego, které většinou bývá o to větší, oč je myšlení omezenější, uchvátí a přivlastní si vše, co zdánlivě se podrobí bez velkého odporu.
V naší společnosti, která si říká civilizačně vyspělou, je často dirigentem nikoliv ten, kdo zná a ovládá partituru, ale ten, kdo jí zahodí jako zbytečnost a do popředí mu pomohou průbojné lokty.
Výsledkem potom je, že ony hodnoty ducha často podlehnou. Vítězů však není právě tak, jako nelze porazit a ovládnout přírodu. Můžeme jí zničit, ale nemůžeme jí přežít.