Zuzana Jonová – rozhovor

Redakce zpovídá další šumavskou osobnost

¨ Autorka při realizaci výstavy Nejstarší fotografové Šumavy (MŠ Kašperské Hory 2003) Charakterizovat Zuzanu Jonovou v její rozsáhlé činnosti do specifiky umělecké tvorby je poněkud obtížné. Vládne štětcem na plátně, navazuje na tradici obrázků na skle (podmaleb), vyrábí šperky z přírodnin, graficky ztvárňuje publikace a plakáty, výtvarně komponuje a realizuje tématické výstavy Muzea Šumavy, i jinde.
Uplatňuje se jako designerka užitkového i uměleckého skla ve tvaru i v dekorativních prvcích, navrhuje módní kreace v detailech dámských výběrových oděvů.
Je však i schopnou poradkyní v managementu subjektům podnikajícím v komoditách kultury, výtvarných činností a monitorování historie i podnikání v turismu, a od toho se odvíjí i její další profesní profilace - navazování přetrhaných vazeb minulým režimem s bavorským příhraničím. Je smutné, že tuto její činnost více oceňují zahraniční partneři, soudě podle bavorského regionálního tisku.
Zuzana Jonová totiž není sólista. Se stejným elánem a zaujetím se v tomto směru angažuje na Hartmanicku ( kde bydlí), místním ženám, ve spolkové činnosti folklorního lidového zaměření.
Jen ona ví, kde bere energii a čas na ostatní osobní záliby a koníčky
– chovu psů tak odlišných ras, jak jen to je možné, od miniaturních domácích mazlíčků, po obrovské hafany a stejně tak i koním. Na přilehlých pastvinách jejího domova mohou návštěvníci vidět jak oblíbenou klisnu pod sedlo, tak i drobného poníka.
Zuzana Jonová (shrnuto), vychází z názoru, že vše souvisí se vším a celek je složen z detailů, z nichž každý má svou nezastupitelnou roli.


Co vás přivedlo na Šumavu ? Byla primární její neopakovatelná atmosféra, která už před vámi oslovila řadu umělců, nebo to bylo obráceně, tj. propadla jste jejímu kouzlu až po přestěhování do Hartmanic ? Kde bylo vaše rodiště a předchozí působení ? Kdy jste se usídlila na Šumavě ?

olejomalba na dřevě Šumavu jsem vůbec neznala, ani jsem si neuměla představit, že bych mohla žít jinde než v Praze, kde jsem se narodila a do odchodu na Šumavu žila a pracovala. Byla jsem přesvědčená, že jako propagační grafik – má původní vystudovaná profese – se také nemohu jinde než v Praze uživit. Ale manžel v Praze žít nechtěl, do svých rodných hor se také vrátit nechtěl, a to z důvodu, že již jsou značně přehotelované a přelidněné. A tak přišel nápad - Šumava. Kam ale na Šumavu jsme nespecifikovali. Já měla jedinou podmínku, když z Prahy, tak někam na samotu a manžel chtěl pracovat na obvodě, kde by nebyl pouhým úředníkem. Jednou manželovi kolega v nemocnici sdělil, že někde na Šumavě jsou nějaké Hartmanice, kde zavedli elektřinu teprve nedávno, a že doktor tam jezdí za pacienty na koni, a to že by asi bylo něco pro něj.
Při první návštěvě Hartmanic jsem upadla do naprostého šoku. To byl pro mě konec světa, kam vede jedna cesta, odtamtud žádná. Manžel sršel nadšením. Týden jsme měli tichou domácnost. Pak jsem našla v časopise titulek „Sbohem civilizace“, vylepila ho na dveře a odjela do Hartmanic. Šla jsem za Dr. Kostrouchem. Ten, když slyšel proč jsem přijela, naložil mě do svého GAZe a vyvezl mě na Pustinu, Babylon, Rovinu… a byla jsem ztracená. A v Hartmanicích jsme již dvacet let a z konce světa se vyklubal jeho začátek.


Váš manžel je uznávaný a vyhledávaný lékař. Jak se vzájemně doplňujete ?

No tak já zdraví odvozuji z vyvážených pozitivních a negativních energií a manžel ze správně fungující chemie. Já jsem intuitivní a manžel musí vidět, osahat a laboratorně vyzkoumat.
Ale co se týče intuice, musí u manžela také trochu fungovat, protože je vynikající diagnostik.
V každém případě je prvním kritikem mých prací s velmi dobrým úsudkem Každé firemní logo, propagační materiál, či volnou tvorbu s manželem konzultuji a jeho názor je pro mě velmi důležitý.


Z úvodního výčtu vašich aktivit je patrno, že jejich realizace předpokládá i vaše změny vnějšího image. V čem se cítíte nejlépe ? V malířské haleně se skvrnami od barev, v holinkách u koní a rodinné farmě, nebo ve společenském úboru při zahraničních jednáních ?

Zuzana Jonová na koni Pohodlné ležérní oblečení, jak já říkám, pytloidního vzhledu. Po dnech strávených na jednáních či konferencích mě bolí celý člověk pouze z kostýmů , společenských šatů a lodiček. I když samozřejmě mám jako každá žena příjemný pocit v pěkném oděvu a snažím se oblékat adekvátně pro danou příležitost. Ale volný čas pro mě značí volné oblečení.




Disponujete několika jazyky. V kterém z nich (vyjma mateřské češtiny) se cítíte nejjistěji ?

Teoreticky by to měla být angličtina, jelikož jsem studovala na univerzitě v USA, na druhou stranu jsem prošla dvouletým rakouským kurzem sice ne němčiny, / marketing a regionální rozvoj/ ale v němčině a dost se pohybuji v česko-německém prostředí, takže se asi střídá angličtina s němčinou, podle toho, v které řeči jsem nucena momentálně více komunikovat. Rozhodně ale mé znalosti jazyků nejsou perfektní, i když si v nich umím i jadrně ulevit.


Můžete nám přiblížit vaší činnost v příhraniční spolupráci se sousedním Německem ?
V čem spočívá, pod jakou institucí působíte , jako kruhy tato instituce zahrnuje a jakého je personálního složení.


Jonová Jsem členem rady Unie pro dobré sousedství česky a německy hovořících zemí a mám na starosti projekty přeshraniční regionální spolupráce. Členy Unie jsou čeští, němečtí a rakouští občané, osobnosti působící v různých oborech. Profesoři, podnikatelé, významné osobnosti politického života. V současné době je předsedou Unie jeho excelence bývalý velvyslanec v SRN, pan J. Černý, jednatelem bývalý poradce prezidenta V. Havla, pan J. Hon.
Cílem Unie je působit ve prospěch vztahů mezi Českou republikou a sousedními, německy hovořícími zeměmi, zejména napomáhat jejich vzájemnému poznávání a spolupráci v různých oblastech a oborech lidské činnosti. Při realizaci své činnosti spolupracujeme i s dalšími organizacemi českými i zahraničními, které mají podobné cíle. Například s německým spolkem Adalberta Stiftera udělujeme každoročně Uměleckou cenu česko-německého porozumění. Mezi laureáty jsou např. bývalý spolkový president R.v. Weizsaecker, spisovatel Jan Trefulka, manažeři podniků ŠkodaAuto a Volswagen D. Wittig a V. Kulhánek a další významné osobnosti, které se dlouhodobě angažují za překonání předsudků, za zlepšení česko-německé spolupráce.

Jonová Od loňského roku realizujeme rozsáhlý projekt obnovy šumavských kaplí, jehož autorem je můj kolega z rady Unie Dr. Erhart. Já v současné době realizuji projekt „“Sousedé“, který se zabývá specifiky česko-německé a česko-rakouské komunikace. V rámci česko-německé části tohoto projektu vznikl dokumentární film „Vedle sebe nebo spolu“, jehož část již uvedla německá televize, čeští diváci ho mohou shlédnout 13. dubna od 20.00 hod. na 2.programu ČTv. Autory dokumentu jsou paní Lída Rakušanová a režisér Jiří Krejčík.
Mimo vysílání filmu v televizích, pořádáme v Čechách a Německu projekce spojené se semináři na dané téma – česko-německá komunikace. Semináře jsou doprovázeny výstavami nejstarších fotografií hraničních regionů. Autorem výstav je Pavel Scheufler, významný historik fotografie. Jedna z těchto výstav probíhá v současné době v Česko-německém centru hraničního nádraží Alžbětín /Železná Ruda/ - Bayerisch Eisenstein. Můžete ji shlédnout do 12.července.
V letošním roce připravujeme natáčení dokumentu s česko-rakouskou tematikou a následně též sérii podobných seminářů.


Čím se zabýváte ve své spolkové činnosti dámského kruhu v Hartmanicích ? Jedná se o formu občanského sdružení ? Co chystáte v tomto směru v plánu pro nejbližší dobu ?

Jonová Název občanského sdružení žen je Herzinia a mimo běžné aktivity, která podobná sdružení žen realizují, máme spřízněnou skupinu žen v Bavorsku a v minulých letech jsme společně podnikaly různé akce, ať již to byla příprava velikonoc, turistický výlet spojený s houbařením, trochu sportu a koupání v zimě v otevřeném bazénu, trochu ukázky společné česko-německé historie ve skanzenu v Bavorsku, či rady vizážistky apod. Tyto aktivity byly finančně podpořeny Evropskou Unií a celý projekt byl vybrán Evropskou komisí jako ukázkový projekt mezi několik nejlepších projektů. Také jsme byly pozvány prezentovat naše aktivity v Rakousku na semináři o mezinárodní spolupráci.


V čem vidíte perspektivu pro další rozvoj Šumavy ?

Rozhodně vstupem ČR do EU se rozšíří možnosti dalšího rozvoje a nejen Šumavy. Přála bych si, aby ustaly půtky kolem NPŠ. Důležitá je podpora udržitelného rozvoje turistického ruchu a propagace Šumavy jako opravdu jedinečné oblasti v rámci střední Evropy.


V čem shledáváte příčiny stagnace, rozdíly rozvoje či naopak úpadku šumavských obcí ?
Nezdá se vám, že tyto rozdíly začínají být markantní?


Jonová Samozřejmě že rozdíly jsou. Máme zde obce s nižšími příjmy, které přesto dokázaly realizovat mnoho projektů a na druhé straně obce „bohatší“, kde jako by se čas zastavil.
Takže jednoznačně záleží na zvoleném vedení obce, jeho schopnostech, chuti získávat informace a také se dále vzdělávat a samozřejmě na snaze zlepšovat prostředí obce. Naučit se naslouchat svým občanům, vážit si jich, umět s nimi komunikovat. Na druhou stranu i pro občany by mělo platit, že jejich aktivita ve prospěch obce nekončí pouze účastí při volbách. Také nestačí jen plakat nad nedostatkem peněz. Dostatek peněz na aktivity nemá asi žádná obec na světě. Všude se musí snažit umět zdroje hledat a získávat. Spolupracovala jsem na rozvojových regionálních a místních programech a projektech v zahraničí a mohu říci, že všude se muselo vynaložit značné úsilí na prosazení projektu a získání finančních prostředků. Někdy ale nezáleží ani na množství peněz. Nemusí jít o veliké projekty, obci pomohou i maličkosti. Nenechat kopřivami a plevelem zarostlé zelené plochy v obci, apropó, Kašperské Hory – co takhle autobusová zastávka na náměstí? Že by byla již památkově chráněná ?…

Jonová Myslím, že vstupem do EU se vámi zmiňovaná markantnost rozdílů ještě prohloubí. Právě se prokáže, koho mají občané na svých úřadech, zda tito zástupci již mají připraveny projekty, zda již mají zkušenost s projekty EU a zda dokáží prostředky na rozvoj obce získat.
Někteří zvolení zástupci mají klamný pocit, že poslanecký mandát se rovná získání doktorátu na několika universitách. Ale být zvolen neznamená nic víc a nic míň, než pouhé získání důvěry, že zvolený zástupce se bude vzdělávat, naslouchat a působit všemožně ve prospěch občanů a rozvoje společnosti a je jedno zda na úrovni obce, či parlamentu.
Těší mě, že na Šumavě je dost pozitivních příkladů obcí, kde vědí a snaží se.


V současné době probíhá vzrušená diskuse o podobu NPŠ, kde došlo na základě odborné expertizy mezinárodních institucí zabývajících se sledovaností světových národních parků, k výměně vedení a změně koncepce našeho největšího národního parku. Některé obce, zvláště ty, které mají lesní pozemky v území parku se brání návratu I.zóny v pralesní kulturu. Argumentují tím, že bez redukce napadených stromů kůrovcem, dojde k expanzi i do hospodářských částí lesů, tím, že les dávno patří k odvětvím hospodářské činnosti a proto je neodmyslitelná lidská péče vzhledem k životnosti lesa a jeho obnově.
I když se nehovoří o hladině zisku v hospodaření s lesem, jistě i tento aspekt hraje jednu z hlavních rolí.
Jako člověk pohybující se v rovině vazeb kultury, historie a tendenčního profilování Šumavy v 21.století, se přikláníte ke kterému z názorů ?
Nechceme odborné stanovisko, zajímá nás váš názor na rozvoj Šumavy, jeho směrování i zkušenosti které jste načerpala v spolupráci se sousedním Bavorskem ohledně společenského vývoje, způsobů života, cestovního ruchu a projektů v turistice.


Jonová - brouci Již při zpracovávání prvního management plánu NPŠ nám byly předhazovány argumenty, že tu nejsme v Kanadě a nemůžeme mít tak rozsáhlý národní park. Tehdy ovšem starostové obcí se většinou přikláněli ke kompaktní první zóně, chápali atraktivitu tak rozsáhlého chráněného území pro rozvoj turistického ruchu a v něm viděli i rozvoj svých obcí. Jsem smutná z toho, že situace se změnila. Koncepcí NPŠ by se měli zabývat především odborníci z řad přírodovědců. Národní park není hospodářský les. Asi jde především o to, stanovit si prioritu, co chceme v turistickém ruchu na Šumavě propagovat. Umět najít své originální atraktivity vycházející z dané situace a místních tradic. Co chceme návštěvníkům nabídnout? To, co naleznou všude jinde, nebo můžeme nabídnout něco jiného? Já osobně jsem vždy zastáncem toho, nebýt ovcí ve stádě.
Chápu, že je snazší a rychlejší získat peníze prodejem dřeva, ale spíše bychom měli vytvářet podmínky pro rozvoj, který pomůže finančně v dlouhodobějším horizontu.


Vraťme se k vám. Kde jste dosud realizovala své výstavy a kde chystáte další ?

Volné tvorbě se věnuji čas od času, dříve jsem se více věnovala kresbě krajiny a samozřejmě mým rostlinám, které jsou hlavním tématem mých obrazů. Výjimkou je soubor kreseb s náměty brouků pro entomologický časopis v Austrálii a hraběte Coloredo Mansfelda. Vystavovala jsem před lety v Praze a v západních Čechách. O výstavu mých nových podmaleb projevili zájem v USA, Švýcarsku a Bavorsku, termíny se v současné době připravují. V letošním roce mi nabídla výstavu galerie v Horní Plané.


Cítíte se šťastná ? Splňuje vaše činnost tužby které máte ? Chystáte se k nějakým dalším překvapivým krokům ? ( pokud to není tajemství)

Jonová - brože Věnuji se činnostem, které mě těší, spolupracuji s báječnými lidmi,.šťastná jsem, když výsledek mé práce pomůže, či potěší ostatní. Chtěla bych v příštím roce ještě pomoci zpracovat další dokumentární film, téma je ryze šumavské a zároveň mezinárodní, jde o jednu významnou šumavskou osobnost, toto téma již dlouho nosím v hlavě, nyní již máme předběžný scénář a zbývá „pouze“ sehnat peníze. Také jsme dostali s kolegy nabídku z ČTv na zpracování vícedílného seriálu o česko-německé historii, což je ale dlouhodobý projekt, pokud má být vypovídací hodnota filmů seriozní. Zatím připravujeme tým odborníků, kteří by se na přípravě scénářů a realizaci podíleli.
Ve volném čase občas vymýšlím a vyrábím společenské hry, návštěvy je rády hrají a ráda bych, aby některá z nich byla vydána. A překvapivé kroky? Jeden by snad mohl vyjít, je odsouván pro nedostatek času, ale zatím ho neprozradím. A jinak nevím, zda se na mě něco chystá. Nikdy nevíte, z kterého křoví vyběhne zajíc.


Kterou roční dobu pokládáte za nejvíce inspirující pro svou činnost, kterou máte nejraději, a které denní chvilky vám symbolizují domov a utužují vaší spjatost se Šumavou ?

Miluji specifický den na Šumavě, kdy vypukne jaro. Ráno vyjdete ven a vzduch voní, ptáci se překřikují. Miluji zimu, když je vše bílé a v noci se třpytí sníh ve světle měsíce a stromy vrhají stín jako ve dne. Miluji barevný podzim a miluji léto pro ty tisíce nádherných různorodých trav na loukách.


Otázka poslední : Vaše obrázky různých travin, rákosů a listů jasně demonstrují, jak umíte hledat a nacházet dokonalost přírody v detailech. Kterou tuto mnohdy pro atraktivnější květenu opomíjenou rostlinu, byste vybrala do emblému šumavské flóry ?

Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Pokud bych navrhovala seriozní emblém pro šumavskou flóru, asi by se tam žádná opomíjená rostlina neobjevila. Pokud bych to vzala nyní s trochou nadsázky tak - že by bodlák? Má svou specifickou krásu ve všech přeměnách a hlavně – umí si ji také bránit a jeho schopnost přežít je obdivuhodná… a to bych přála i Šumavě.

Přejeme mnoho dalších tvůrčích
úspěchů a děkujeme za rozhovor.

Iva Sedlářová