Malíř JUDr. Václav Hrabánek - rozhovor

Malíř a snílek se srdcem jinocha

Na našich stránkách jste se již seznámili s technologii podmalby včetně ukázky několika prací. Jistě vás zaujaly roztomilé obrázky JuDr.Václava Hrabánka, blízké a srozumitelné snad každému.

Václav Hrabánek Nezáleží na vědomostech posuzovatelů z hlediska odbornosti, i naprosté laiky osloví naivistický originální Hrabánkův rukopis obrovskou škálou optimismu, radosti ze života a neochvějnou vírou v dobro.
Nechce se až věřit, že jejich autorovi bude za necelé dva roky devadesát let. Naopak, průřezem jeho tvorby zjišťujeme, že jeho obrázky jsou ubíhajícím časem čím dál veselejší, jejich tónování pestřejší a zvláště jeho světské motivy mají humorný podtext.
Jakoby technikou malby Václav Hrabánek rozdával i štěstí a naději, sílu své osobnosti, které je pro jednoho člověka mnoho.
Přinášíme vám rozhovor, který je neodmyslitelným doplňkem k článku o zušlechťování skla technikou podmalby.


Pane doktore, jaké byly cesty osudu – které dovedly akademicky vzdělaného člověka, právníka, z Prahy až do kašperskohorské chalupy ke štětcům a tabulovému sklu?
Říká se , že prý jste již v mládí inklinoval k vzdělání výtvarného uměleckého směru, leč podlehl jste přání rodičů pokračovat v právnické tradici.


To je pravda. Od mládí jsem obdivoval malířský kumšt a hodně jsem mu byl blízko. Tatínek byl sběratel. Ale měl bankovní závod a pokládal pro mne za nejlepší právnické vzdělání, neboť počítal s tím, že závod převezmu, což se také stalo. Říkal, že právnické vzdělání se uplatní všude, což se vlastně také stalo, ovšem ne tak, jak si to představoval.


Tento rozhovor nemá být o politice, ale ve vašem případě to nejde odpojit, neboť to byl minulý režim který se vám podepsal na životě a to jak kvůli původu, tak ale i vašemu netajenému odporu ke komunistickým praktikám. Dosud při každé příležitosti jsou vaše projevy jasně adresné, odsuzující a varující. Jistě to není kvůli vám, protože jako správný křesťan umíte odpouštět. Budí to však dojem, že jste přesvědčen, že společnost se nevyrovnala s minulostí jak náleží. Vím, teď určitě chcete odpovědět, že odpustit neznamená zapomenout. Můžete to však poněkud rozvést ? V čem vidíte chybu ?

Podmínkou je vinu uznat, zažádat a poprosit o odpuštění a slíbit nápravy. Bohužel ale tohle komunisté nedokáží. Jsem přesvědčen, že strana měla být zakázána. Tato nebude nikdy demokratickou a nebezpečí jejího návratu k moci je veliké. Její zločinecké metody i idea jsou strašné. Pokládám komunismus za vůbec největší zlo. Ničení morálních hodnot za jediným cílem- k ovládání lidí a ovládání všeho.


Často je vás vidět v televizních dokumentech či tisku při pietních příležitostech, jako bylo příkladně odhalení jmen zaniklých obcí v padesátých letech na Prášilsku, kde máte veřejné projevy. Jaký podle vás byl spáchán největší hřích na Šumavě v novodobých dějinách ?

Odsuzuji vyhnání obyvatelstva německé národnosti. Je to skutečně naše hanba a hřích.
Zvláště způsob, jak to bylo prováděno. Kolektivní vina neexistuje A Šumavu to těžce poškodilo a ublížilo jí to na velmi dlouhou dobu.
Za druhé pak špatné vedení Šumavského národního parku, které vykácelo značné množství stromů i v I. Zónách, kde se kácet vůbec nemělo.


Vraťme se k vám. Právník Václav Hrabánek dělal jako nespolehlivý pražského taxíkáře a odchodem do důchodu trvale přesídlil na Šumavu, na samotu mlýna, bez elektřiny, vodovodu a všech vynálezů moderní doby. Zato jste zachránil stádečko huculských koníků, kterým jste propadl tak, že do svých 75ti let jste se díval na svět nejraději z koňského hřbetu . Jak to přijala rodina ?

Svatá rodina (podmalba na sklo) Po zabrání (zestátnění) mého závodu a mého vyhnání z něho, mně bylo zakázáno jakékoliv zaměstnání s vyjímkou dělnických profesí. Nejprve to byly práce v lese, potom jsem pracoval jako závozník, šofér ve stavebnictví, atd. Při každé reorganizaci jsem byl vyhozen. Až nakonec, díky protekci, jsem dělal taxíkáře. Po roce 1948 mně byl zkonfiskován rodinný statek, odebrány lovecké zbraně a nemohl jsem dělat myslivost, kterou jsem tak miloval. Když jsem byl nakonec vyhnán z Prahy a vyhozen z bytu s rodinou se dvěma malými dětmi, jsem v roce 1966 zakoupil starý mlýn u Hartmanic. Primitivní život se jak mně, tak celé rodině líbil. Ano, choval jsem huculské koně. Šumavu miluji také proto, že se zde narodila moje maminka. Nakonec jsme se usadili v Kašperských Horách, protože podmínky na starém mlýně už nás přece jenom díky věku zmáhaly.


A tak vás máme tady, v Kašperských Horách ( a jsme tomu všichni rádi) v pohodlném domečku, s vlastní galerii svých obrázků, nedávno přestavěné z kůlny, se smečkou tří hladkosrstých foxteriérů , se kterými je vás vidět na společných procházkách.
Vaše vitalita a elán zahanbí leckterého čtyřicátníka. Máte další překvapení za lubem ?


Rád bych ještě udělal nějakou hezkou výstavu.


Konečně se dostáváme k vašemu malování. Kdy vás „chytla“ technologie podmaleb a odkdy jste se začal věnovat intenzivně tomuto směru výtvarného umění ?

Podmalby na skle mne učarovaly a právě tato část Šumavy byla kolébkou těchto obrázků. V každé chalupě byl tzv.“Svatý kout“, kde tyto obrázky svatých visely v rohu nad stolem.
Z bavorské strany přicházeli malíři, kteří dělali většinou jen návrhy, tzv.rysy, dle kterých pak místní lidé, většinou neškolení, malovali tyto podmalby na skle. Začal jsem tyto obrázky malovat pro sebe, pro svůj „Svatý kout“, potom pro známé a když je ode mne koupilo Národopisné muzeum v Praze, potom další muzea, dokonce i v Marseille, měl jsem výstavu v Praze, v galerii senátora Ruckla, další v divadle Ta Fantastika, kterou pro mne uspořádala Lucie Bílá – snad jsem se stal známějším a vyhledávanějším.


Vaše obrázky mohou návštěvníci vidět často ve výstavních síních Muzea Šumavy v Kašperských Horách, vystavoval jste v pražských galeriích, vaše obrázky plní sbírky v Čechách i zahraničí. Jste spokojen ?

Spokojen jsem. Pokud maluji, jsem šťasten a nevnímám nic jiného. Děkuji Pánu Bohu, že mi bylo dopřáno aby se u mne projevil tento talent ( jak mi alespoň lichotí přátelé) a pokládám to za jeho vůli, že je mi umožněno malovat.


Toto už není otázka, pouze konstatování :

Na vašich obrázcích je vidět určitý vývoj, zcela jasně je patrno, že to není jen zvládnutá technika, ale i odraz vnějších podnětů ve vaší mysli. Nemalujete štětcem – malujete duší.

A my Vám děkujeme pane doktore Václave Hrabánku, za vaše obrázky, za to, že jste…


Iva Sedlářová