Namalujte si lidový obrázek na skle

Tento návod je určen těm, kteří si chtějí vytvořit vlastní "repliku" lidové podmalby pod sklo. Odpustím si obvyklý úvod zabývající se historií podmaleb a jejich charakteristickými znaky podle místa a doby vzniku. Toho se najde v literatuře i na Internetu celkem dost, ale jaké barvy použít a jak si usnadnit práci, to autoři většinou považují za všeobecně známou samozřejmost, o které není třeba se podrobněji rozepisovat.
Proto se na těchto stránkách zaměřuji právě na použití barev a technologii podmalby, aby byl návod srozumitelnou pomůckou pro začínající laiky, kterým je určen. Vzhledem k tomu, že jsem jen mírně poučený amatér, prosím ty zkušenější tvůrce o shovívavost a případné laskavé zaslání připomínek a námětů které do textu přiřadím i s uvedením zdroje.

Budeme potřebovat:

• Vlasové štětce velikosti 1,2,8,12 a v případě, že se pustíte do větších formátů (A3 a více) i
   přiměřeně větší.
• Násadku a psací pérka - na malování nejtenčích linií. Kromě štětců a pérek je možno
   provést kresbu linií i seříznutými dřívky, bambusy atp.
• Malý nožík a silnější jehlu zasazenou do držátka na vyškrabávání chyb.
• Pár párátek a kousek vaty na dočištění skla v opravovaných místech.
• Skoro nezbytné je mít při ruce kousek skla, pokud možno stejného, s jakým pracujeme, na
   kterém si zkoušíme jak půjde kresba pérkem (spouštění barvy) a při pokrývání ploch si
   ověřujeme namíchaný odstín barvy.
• Podložka pod ruku není nezbytná, ale velmi usnadňuje práci. Dá se zhotovit velmi
   jednoduše
   z kousku 5mm překližky a dvou dřevěných hranolků na jejichž spodky přilepíme gumové
   obdélníčky, aby podložka neklouzala. Její rozměry se řídí formátem obrázků, které máme v
   plánu malovat.
• Hadřík a papírové utěrky budeme používat na čištění štětců atp.

Barvy:

U barev se trochu zdržím a konečnou volbu ponechám na vás. O lidové podmalbě se dá říct, že se trochu podobá dětské omalovánce, a v podstatě sestává ze dvou celků:
 1) z kresby linií a drobných detailů obrázku
 2) z barevných ploch vymezených nakreslenými liniemi.

Pro zpracování těchto dvou částí podmalby je možné, resp. vhodné, použít různé druhy barev.

Linie - se dříve kreslily jednobarevné - černé tzv. švarclotem (přepálené saze rozpuštěné v terpentýnu). Později, některé i barevné, se kreslily temperou, do které se přimíchalo trochu cukru. Každopádně bych doporučoval přidržet se tempery :-)) . Používám jí bez cukru, ale pokud by se u některých barev vyskytl problém s přilnavostí na sklo, tak bych ho přidal. Na černé linie jsem několikrát použil i rýsovací tuž s přídavkem disperzního lepidla a kreslilo se s touto směsí docela dobře a ani po letech s ní nebyly žádné problémy s trvanlivostí. Dá se říct, že si jsou s černou temperou rovnocenné. Co se týče hustoty barev pro kresbu linií, zvláště prováděných perem, se mi osvědčila konzistence jako u smetany. Správně připravenou barvu poznáme podle toho, že perko dostatečně spouští, ale nedělá kaňky, a barva v lince dobře kryje.

obr. 1

Plochy - k jejich vybarvení se dají použít různé druhy barev:

• čisté tempery
• tempery do kterých se přidával jako pojivo klih, vápno nebo kasein
• tempery s přídavkem disperzního pojiva (např. lepidlo jako je Herkules)
• vaječné tempery
• olejové barvy (umělecké, ale v nouzi lze sáhnout i k lakýrnické olejosyntetice)
• barvy na plastikové modely (Agama, Revell, Humbrol)



Takže, který druh barev použít? Někdy jsou v literatuře uváděny samotné tempery. Určitou zkušenost s nimi mám, ale moc mi nevyhovovaly. Jsou-li řidší, mají tendenci rozmývat kresbu linií. Husté se zase špatně roztírají. Rozhodně je bezpodmínečně nutné po dokončení malbu, kde jsme plochy pokryli jen čistými temperami, uzavřít nátěrem olejovou barvou, příp. olejosyntetickou. Bez tohoto ošetření za pár let oprýská a opadá - probatum est.

Tentýž postup doporučuji i u temper doplněných disperzním pojivem. S temperami obohacenými klihem, příp. vápnem nebo kaseinem jsem zatím malovat nezkoušel. Celkově ale s temperami výše uvedenými moc dobré zkušenosti nemám.

obr. 2

Jinak je tomu u vaječné tempery - její přípravu jsem si trochu zjednodušil, ale i s odstupem času lze říct, že se osvědčila. Připravil jsem ji tak, že jsem do plakátové barvy přimíchal trochu vaječného žloutku a pak vše naředil opatrně vodou na požadovanou hustotu. Přiznám se, že jsem postupoval velmi přesně "od oka", ale předpisy profesionálů, které uvádím níže, lze orientačně použít a doladit podle vlastního názoru. Obrázky malované takto připravenými barvami nebyly ze zadu přelakované a přesto drží na skle jak "helvítská víra", nepraskají a zatím jsou barevně zcela stálé, i když je jim už víc než čtvrt století. NÁVODY Důležité je, že barvu nemícháme do zásoby, mohla by zasychat nebo se zkazit, ale potřebné množství se připravuje vždy před malováním.
Olejové barvy staří "dědkové" používali a nezřídka to byly barvy spíš lakýrnické než umělecké. Výhodou olejů je, že se dobře ředí i roztírají, dobře kryjí, snadno se na skle míchají pro přechody (např. modrá a bílá pro oblohu), ale dlouho schnou. Uvádím recept, který mi poradila paní Iva Sedlářová, jak zkrátit dobu schnutí olejů na nějakých cca 12 hod. Fígl spočívá v tom, že olejové barvy ředíme místo "ředítka" sikativem. Sikativ přidáme i v případě, že barva ředit nepotřebuje. K olejům je ještě potřeba dodat, že plocha položená olejem je na rozdíl od temper zcela jednolitá (struktura plochy u temper je dána hustotou použité barvy), což může být někdy dobře, jindy to nemusí vyhovovat.
Barvy na plastikové modely se prodávají v malých plechovkách, jsou na bázi olejosyntetiky - ředí se ředidlem S 6006 a mají docela dobrou paletu barev. Na rozdíl od olejů schnou poměrně rychle, odstíny se dají míchat a mám velmi dobrou zkušenost s tzv. zlatou barvou, kterou používám na svatozáře, atributy svatých atp. Pozor - existují ještě barvy na modely ředitelné vodou a s těmi zkušenost nemám.
Tolik k otázce barev, snad ještě pro úplnost, že pro vybarvení ploch lze podle zamýšleného barevného účinku kombinovat různé druhy barev. Také je dobré na kousku skla si, jak kresbu linií, tak pokrývání ploch různými barvami, nejdřív na nečisto vyzkoušet.

Sklo:

obr.3 Většinou volíme čiré nezabarvené sklo, bez poškrábaných a odřených míst. Pokud máme staré sklo s bublinkami a jinými výrobními kazy, tak to není na závadu - jen sklenáři se starým sklem neradi pracují.
Sílu skla volíme pokud možno co nejmenší, protože se nám na tenčí sklo lépe obkreslují linie předlohy. Na miniaturní formáty bych doporučil "tloušťku" 1,5-2mm, do formátu o něco většího než A4 3mm sklo a na větší pak 4 mm sklo. Při stanovení velikosti skla musíme k předloze obrázku připočítat i okraj, který bude schovaný v profilu rámu. Šířka okraje se řídí velikostí obrázku cca od 3 mm (miniaturky) do cca 10 mm (formát A3 a více). Pokud nám to neudělá sklenář, je dobré srazit hrany skla hrubším karborundovým brouskem (hodí se i rozbitý brousek na kosu), kterým hrany 3x - 4x přejedeme pod proudící vodou. Bez této úpravy jsou hrany skla dost ostré a při mytí i manipulaci se sklem při malování bychom se o ně mohli pořezat. Kratšími tahy brousku, opět pod vodou, otupíme i ostří rohů skla.
Sklo pečlivě umyjeme v saponátu, vysušíme utěrkou a ještě jednou umyjeme okenou. Jiný recept praví - omýt mýdlem a opláchnout octem. Držím se prvního návodu a myslím, že dostačuje. Podmínkou je opravdu bezvadné očištění skla bez jakýchkoliv zbytků mastnoty nebo jiných nečistot. V jiném prameni jsem se ještě dočetl, že pro lepší přilnavost barev se má na sklo nanést roztok kamence ve čpavku - uvádím pro úplnost a pro zvídavé. Pokud to vyzkoušíte, napište mi své zkušenosti, rád je do tohoto textu doplním.

Předloha:

Takže se dostáváme k vlastní tvorbě. Pokud se rozhodnete namalovat si sv. Jiří, podle kterého postup popisuji, stáhnete si předlohu pro kresbu do PC, upravíte si velikost a vytisknete. Tato předloha je již stranově převrácená. (Popisovaný obrázek vznikl pro umístění do pískovcové "kapličky - božího muka" a použitý tvar skla by mohlo být obtížné si opatřit, proto jsem doplnil i předlohu do obdélníkového formátu.)
V případě, že si chcete zpracovat vlastní motiv, dejte při jeho přípravě pozor na zmíněné stranové převrácení. Na rubovou stranu skla se maluje stranově převráceně (tedy předloha, která se obkresluje musí být stranově převrácená), aby z lícové strany obrázek stranově "seděl". Je to důležité hlavně u nápisů a některých ikonografických prvků (např. jizva po kopí na těle ukřižovaného Krista).
Technicky při tvorbě vlastního motivu můžete použít fotografii nebo naskenovaný obrázek, který upravíte v PC a vytisknete.
Další možností je, nechat si zvolený obrázek zvětšit nebo zmenšit a nakopírovat v copy centru na průhlednou fólii, tu stačí pro malbu na sklo jen obrátit.
Předlohu ostřihneme do stejného formátu jako má sklo (počítáme s dříve zmíněnými okraji po celém obvodu) a pomocí izolepy papír (příp. fólii) připevníme pod sklo tak, že fólie drží jen na bočních hranách skla, v nejhorším může jen velmi málo (1 - 2 mm) přesahovat na stranu, která bude pokryta malbou, a to tak, aby okraj, který kvůli ní nepůjde kvalitně pokrýt barvou, byl po dohotovení obrázku schovám ve výřezu rámu.
Před začátkem kreslení je potřeba věnovat pozornost osvětlení pracovní plochy. Vhodná je nastavitelná lampa, která osvětluje plochu skla spíš z boku, aby se od něho neodrážely odlesky do očí. Velmi by vám to ztěžovalo práci a unavovalo zrak.

Kresba linií a detailů obrázku:

Začínáme s malováním obrázku a je nutné si uvědomit, že kromě již výše zmíněného stranového převrácení obkreslované předlohy je při podmalbě opačný i postup malování oproti malování na papír nebo plátno - tj. malujeme-li na papír např. brýlatého pána v saku stojícího u zdi, namalujeme nejdřív zeď, potom pána v saku a na konec přidáme na sako knoflíky a pánovi brýle. U podmalby postupujeme přesně opačně: v prvním kroku brýle a knoflíky, v druhém pán a sako a teprve na závěr zeď. Názorně je to vidět na pohyblivém obrázku, který tvoří na předchozí stránce upoutávku k tomuto článku.
Takže si rozředíme na správnou hustotu temperové barvy a péry, nebo tenkými štětečky (podle velikosti obrázku) začneme obkreslovat linie předlohy na sklo. Při kresbě perky se mi osvědčilo vždycky po namočení zkusit linii na kousku jiného skla - předejde se tak případným kaňkám nebo přílišnému nebo nedostatečnému spouštění pérka. Při kreslení čar i při pozdějším vybarvování ploch je pohodlné použít podložku ruky.
Pokud se při kresbě přece jen stane, že vám z péra nebo štětečku skápne na sklo kaňka, vysajeme ji hadříkem, nebo vatou na párátku a další, mírně navlhčenou vatou místo dočistíme a pak vysušíme před další prací. Pokud potřebujeme odstranit již zaschlou barvu - seškrábeme ji špičkou nožíku, jemné detaily doškrábneme jehlou v dřevěné tyčce a následně vyčistíme vlhkou vatou atd.

Vybarvení ploch:

Zvolený druh barev si opět naředíme na správnou hustotu (aby se dobře roztíraly a zároveň dobře kryly) a namícháme do požadovaného barevného tónu. Obojí si ověříme na zkušebním kousku skla, protože z lícové strany jsou odstíny jasnější a zářivější než na paletě.
Při pokrývání ploch barvou malinko přetahujeme na čáry předkreslených linií (cca do jejich necelé poloviny) - snáze tak zabráníme, aby nám zůstaly na obrázku barvou nepokryté plochy skla a naopak linie kontur brání mísení dvou různých barev nanášených bezprostředně po sobě na sousedící plochy obrázku.
Případné chyby retušujeme obdobně jak je uvedeno v odstavci o kresbě linií a detailů.
Obracení malovaného obrázku během práce prý přináší smůlu - pověra asi vznikla tak, že právě při obracení “mokrého“ dílka je velká pravděpodobnost, že ho upustíme a pak nastupuje “zákon namazaného krajíce“, ale průběžná kontrola průběhu práce je opravdu nutná. Někdo si ji usnadňuje tak, že pracuje před zrcadlem, ale já si raději opatrně obrázek obrátím a pořádně prohlédnu.
Pro úplnost ještě dodávám, že se v literatuře uvádí, že před zahájením vybarvování olejovými barvami se sklo s provedenou kresbou linií natíralo terpentýnovým olejem. Protože jsem s přilnavostí olejů zatím neměl problém, tak jsem tento postup nezkoušel, ale vyzkouším a dám vědět.

Závěrečné práce:

Po domalování obrázku musíme dostatečně dlouho počkat až všechny barvy zaschnou. Pokud jsme na plochy použili obyčejnou temperu nebo temperu s disperzí, nesmíme zapomenout, jak už bylo řečeno, celý obrázek přelakovat z rubové strany olejovou, třeba jen lakýrnickou, barvou a opět nechat zcela uschnout.
Pak už zbývá jen obrázek adjustovat do obyčejného laťkového rámečku. Staré lidové podmalby byly většinou v tmavých rámech bez jakýchkoliv ozdob, i když “honosné“ rámečky se také občas vyskytly. Menší formáty je možné olemovat tiffany páskou a zapájet slitinou olova a cínu. V každém případě ještě chráníme rubovou stranu podmalby tenkou lepenkou olemovanou na rám obyčejnou hnědou lepící páskou.
Kdysi jsem na chalupě ochranu rubu u jednoho obrázku zanedbal a za čas jsem zjistil, že si na modré tempeře s disperzí pochutnal blíže neurčený “hmyzík“. Na druhou stranu tím obrázek získal docela zajímavou “patinu“.
Závěrem bych rád poděkoval paní Ivě Sedlářové z Kašperských Hor, která mi poskytla k tomuto tématu mnoho informací a rad a tento článek laskavě přehlédla a doplnila o to, co jsem nevěděl nebo zapomněl.
Těm z vás, kteří se pustí do vlastní práce na obrázku, přeji hodně úspěchů a potěšení z tvorby. I když se lidové podmalby skoro ve všech případech obmalovávaly podle “mustrů“a rodinné dílny jich produkovaly až 60 denně, přesto je každý obrázek individuálním rukodělným výtvorem a jedinečným originálem - tedy i ten, který si namalujete vy.

Tak hodně štěstí a tvůrčího ducha
přeje Plivník


P.S. Tento návod s podrobnější obrazovou částí a s “mustrem“ pro namalování obrázku svatého Jiří najdete v kapitole “různosti“ na mých internetových stránkách na adrese:http://www.volny.cz/dr.ritz
Doplnění návodu, náměty, připomínky i kritiku mi laskavě zasílejte na e-mail:doc.j@seznam.cz

Návody na vaječnou temperu:

Vaječná tempera byla nejpoužívanější malířskou barvou až do 15. století. Podle Thompsna je dobře provedená vaječná tempera jednou z nejtrvanlivějších malířských technik, které lidstvo objevilo.
Ve 14. století se v Itálii používala žloutková tempera složená z 1 dílu žloutku, 1 dílu vody a šťávy fíkových výhonků (+ barevných pigmentů).
Podle Slánského se nejjednodušší žloutková tempera připraví z 1dílu vaječného žloutku a 1 dílu destilované vody (+ barevných pigmentů).

Literatura

KAFKA, L.: Lidové obrázky na skle z jižních a západních Čech
KAFKA, L.: Malované na skle
LOSOS, L.: Techniky malby
PIŠÚTOVÁ, Irena: MALOVANÝ SEN – Slovenská ludová malba na skle 20. storočí
STAŇKOVÁ, J.: Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska
TATAROVÁ, M: Z odstřižků, z modelitu, ze slámy


Webové stránky věnované podmalbě

České internetové stránky:

http://www.lidovaremesla.cz
http://www.renesance-gabreta.info/podmalby_1.htm
http://mikundova.ic.cz/
http://www.zarubajos.estranky.cz/fotoalbum/podmalby-na-skle/podmalby-na-skle
http://www.volny.cz/janka.schmidtova/
http://www.betlemyapodmalba.info/index.php?page=betlemy_galerie
http://sweb.cz/zabrdi/Zabrdske_betlemy.html
http://www.podmalbanaskle.cz/
http://www.apiona.webgarden.cz/
http://podmalba.wz.cz/
http://www.webtrziste.cz/honis/
http://tovpred.ctrnactka.cz/index.php?inc=66
http://www.moda.cz/Kategorie/Rucni_prace/

Zahraniční internetové stránky:

http://www.reverseglasspainting.com/
http://www.almdorfammertal.de/hinterglasbilder/hinterglasmalerei.html
http://www.schreibmayr.de/products/de/Devotionalien/Hinterglasbilder/Hinterglasbild.html
http://www.basteln-mit-elisabeth.de/hintmale.htm
http://www.teddys-handarbeiten.de/
http://www.teddys-handarbeiten.de/xhgm-work-grundlagen.htm
http://www.teddys-handarbeiten.de/xhgm-work-blattgoldhintergrund.htm
http://www.teddys-handarbeiten.de/xhgm-work-zifferblatt.htm


Poznámka:

Výše uvedené stránky byly platné k 16.09. 2008 - jak známo Internet je variabilní a proměnlivý, proto s odstupem času může být všechno jinak. Pokud mi zašlete další kontakty, nebo při změnách upřesnění stávajících, rád seznam zaktualizuji.