Není zlatem co se třpytí ….

V lidových příslovích je mnoho moudra. Padají však často na neúrodnou půdu, čehož důkazem jsou dějiny. Bohužel až do dnešní doby, ( která se sama označuje za vyspělou civilizaci ), jsme toho očitými svědky. Není však třeba si zoufat. Přece jen v každé generaci nemalá její část přejímá odkaz a navazuje dalšími nesmazatelnými duševními hodnotami. I kulturními památkami, které vyžadují péči trvalou údržbou.
Již z pradávna, ze čtvrtého až pátého století před naším letopočtem jsou dochovány důkazy o úvahách původu světa, o dobru a zlu v postavení člověka v povaze společnosti, jako je tomu příkladně v antické řecké filozofii. Jsou dochovány i kulturní památky z této doby, uměleckých děl, i torza staveb. Vezmeme-li to jen pouze čistě pragmaticky, ( což je bohužel charakteristické uvažování většiny současné populace ), tato místa mají nesmírný význam pro daná území z hlediska turistického ruchu a jeho přínosu pro podnikatelské záměry a jsou v tomto směru značně lukrativní.
V našem pásmu v srdci Evropy, ač jsou i zde stopy pravěkého osídlení, začal vývoj o tisíciletí později a na Šumavě z kulturního hlediska hlavně za Karla IV., zaslouženě nazývaného Otcem vlasti.
Proč tato úvodní rekapitulace ? I zde platí přísloví, že Vše souvisí se vším.
Vzhledem k nepoučitelnosti, se opakují i v dějinách našeho národa spory o jakousi „vyšší ideu“ vedoucí k následkům nejen na ztrátách životů většinou bezúhonných občanů, ale i vandalského ničení významných kulturních hodnot. A tak jako z dob tažení husitského vojska, bylo i po roce 1948 až do roku 1989 v sudetském pohraničí Šumavy ve vojenských újezdech totálně srovnáno se zemí mnoho vesnic a usedlostí i desítky sakrálních památek - kostelů a kaplí. Mnoho dalších sloužilo k účelům vojenského skladu i k potřebám civilním. Jen ojediněle se podařilo zachránit alespoň zlomek unikátních uměleckých děl z interiérů těchto staveb.
Odpouštět je vzácná vlastnost, ale: Co nechceš aby ti jiný činil, nečiň ty jemu. , či Kdo po mně kamenem, já po něm chlebem.
Naštěstí zůstala nedotčena nejen dominanta náměstí, ale celého sídelního útvaru města Kašperské Hory - arciděkanský kostel sv. Markéty, dnes kulturní památka České republiky.
---------------------
Kašperské Hory vzkvétají, při důsledném zachování jejich unikátního historického vzhledu je
zrekonstruované náměstí, po jeho obvodu jsou luxusní hotely, realitní kanceláře, apartmánové domy, Muzeum Šumavy s nadstandardní galerií, kavárny, restaurace, obchody. Jen to původní vzácné kulturní dědictví, kostel sv. Markéty, až do nedávné doby vyhlížel jako chudá příbuzná celého toho vzrůstajícího komfortu obklopujíc jej jako smuteční věnec. Tento na první pohled ostrý kontrast nemohl ujít žádnému návštěvníkovi a byl vizitkou každého z nás. Ten, který od konstatování přešel k činům a přišel s myšlenkou i skutkem k rekonstrukci této památky nebyl a nebude jmenován, protože by si to nepřál a to i když již není mezi námi. Velcí lidé nedělají velké skutky pro své vlastní zviditelnění. Opět lidové moudro: Světská sláva – polní tráva. Bohužel vzácný úkaz, většinou tomu bývá naopak – vše se musí vyplatit a dobře prodat a tam kde mně to ( zdánlivě) nic nepřinese, buď dělat mrtvého brouka, nebo uplatnit vzniklé finanční ztráty způsobené třeba havárií zastaralého rozvodu vody města jako příspěvek na opravu kostela. Z hlediska čistě podnikatelského to lze pochopit, zvláště když jde o hotel či restauraci. Tam jsou ztráty nejen na zisku, ale i o poškození dobrého jména. Nelze však slučovat neslučitelné. Všude tam, kde jde o nejvíce lukrativní místa pro turistický ruch a právě z důvodů unikátní přírody a s bohatou historií dokladovanou zachovalými historickými památkami, jsou problémy totožné a musí se s nimi počítat. Příkladně „Stověžatá matička Praha“ by se tak již mohla ocitnout v rukou exekutorů, kdyby podnikatelé své finanční ztráty vymáhali na magistrátu. Dalším zásadním argumentem je skutečnost, že podnikatelé mohou mít sídlo firmy někde úplně jinde než je provozována její činnost a tudíž daně z podnikání odvádí do jiných měst a obcí, k jejich nemalému užitku.
Poděkováním všem, kteří přispěli k novému lesku kostela sv.Markéty, byť i jen jednou korunou do umístěných sbírkových kasiček, neboť Kdo z mála dává – dvakrát dává, byl benefiční koncert o první adventní neděli druhého prosince 2012 jeho pěti pořadatelů, který byl nazván koncertem „Naděje“. Tento název v sobě neskrýval jen naději pro obnovení krásného a důstojného vzhledu kostela sv. Markéty, ale i naději v naše lepší nesobecké „já“, které je a bude stále potřeba. Je třeba jen dodat k tomuto článku jehož kostrou jsou citáty lidového moudra, že nutné finanční náklady spojené s realizací koncertu, nebyly jeho pořadateli „zaúčtovány“ jako příspěvek na stavební rekonstrukci kostela, ale byly ze soukromých vlastních prostředků pořadatelů, s výjimkou příspěvku Římskokatolické farnosti Kašperské Hory, který mně byl předán a vhozen do sbírkové kasičky.

Iva Sedlářová