KDYŽ SE ŘEKNE PUBLIC RELATION A FUNDRAISING

David Černý Hned v lednu, v souvislosti s naším předsednictvím v EU, jsme to pěkně rozjeli. Plastika Davida Černého nazvaná Entropa, způsobila bouři formátu inkvizičních praktik, které autor zjevně nedomyslel, soudě podle jeho nepříliš statečných postojů před kostnickým koncilem. Přitom právě v oné názorové plejádě je naše současnost charakteristickým dokumentem, jako kdysi Stalinův pomník na Letné doby tehdejší. Nebylo snad nikoho z našich celebrit ze sféry umělecké, politické, žurnalistické atd., kdo by veřejnosti nesdělil své stanovisko k tomuto netradičnímu holdu evropského společenství. Diskusní téma se především vedlo v rovině, zda jde ještě vůbec o umění. Příkladně ředitel NG Milan Knížák je názoru, že umění má být provokující, leč nikoliv provázeno podvodem vymyšlených dvaceti šesti uznávanými autory jeho realizace, když za vším stojí jen a jen David Černý. Pro další experty vč. psychologie, je tématem o výši intelektu ve schopnosti ironie a sebeironie, o poslání umění v moderní době kdy fotografie plně nahrazuje realismus v kumštu. Dokonce odkudsi zazněl i názor, že turecké záchody jsou těmi nejhygieničtějšími. Aféra s dvaceti šesti vymyšlených tvůrců je sama o sobě (a právě tím, že není hmatatelná), naším symbolem, neb v komoditě odpařování finančních prostředků jsme mistry.

Sedět na holé zemi a v pohraničí, má své výhody a nevýhody. Výhodou i nevýhodou je, že pohledem odspodu vidíte od tamních podrážek bot představenstva až po dírky do nosu. Je sice pravda, že od dob bezpohlavních barokních andělíčků jsme i tady pokročili, je však otázkou, zda kultury daleko a daleko dřívější, kdy pravěcí umělci svými výtvory zdobili stěny jeskyní, tak zhruba není i naším údělem. Po celém území lemovaném náhrdelníkem asijských tržnic se sádrovými jeleny v životní velikosti a domy se světélkujícím červeným srdíčkem, je chronický nedostatek výstavních prostor, o koncertních sálech ani nemluvě. Bohužel tato okolnost zřejmě nermoutí až na malé výjimky představitele veřejné správy a není evidentně ani postrádána soukromým sektorem, kterému nechybí nabídka kultury v infrastruktuře služeb významné turistické destinace, ač toho mála co se nabízí, vykazuje značnou návštěvnost. Nechává tento otazník v naprostém klidu i regionální media. Není to jejich problém, natož srovnávat situaci s třicet kilometrů vzdáleným sousedícím státem.

V sousedním Bavorsku je registrováno jen v oblasti Zwieselu 120 spolků a sdružení a ve Zwieselském koutu (21 obcí s celk.počtem 2,5 tisíce obyvatel) dalších 42. Jejich specifika vytváří velmi diverzivní kulturně-společenský život.

Entropa - David Černý Značnou roli hraje otázka mecenášství a sponzorství, v nemalé míře práce nadací a fondů. Tyto instituce (př. Nadace Konráda Adenauera, Roberta Bosche, BMW, Česko-německý fond budoucnosti a další), smysluplně podporují nikoliv spolky samé, ale jejich kvalitní projekty. Regionálním mediím neunikne jediná společenská akce. Jako v Bavorsku, i u nás jsou často členy těchto spolků akademicky vzdělaní lidé, ale i ryze amatérská sdružení, jejichž činnost je všude jinde vítaným koloritem života. Regionálním ramenům naší sedmé velmoci však mnoho za pozornost nestojí. Jedině zataháte-li ze známosti za správnou nohavici, (což je zvyk ryze český), dostanete prostor a vzhledem k lidské vlastnosti, že největšího chvalozpěvu je člověk schopen sám na sebe, dočtou se o vaší převratné jedinečnosti i v zapomenutém koutě pohraničí.
Můžete cokoliv. Udělat ze sebe zapáleného představitele lásky k danému předmětu jež přednášíte, amputovat z projektu překážející hlavu, končetiny a všechny vnitřní orgány jako nadbytečné a ponechat jen své vřelé srdce. To jest, extrahovat v rozhovoru pro tisk pořadatele se všemi partnery z jejich projektu, kteří vám smluvně segment vaší účasti zaplatili na fakturu. Můžete si případně i zchladit žáhu na někom kdo vám leží v žaludku a můžete být naprosto v klidu, že objektivita příspěvku bude ověřena před jeho publikováním. Kdo by se v tom taky šťoural!

Davidu Černému se ani nezdálo o publicitě, které se mu dostalo. Dnes už není nikoho, kdo by jej neznal. V podstatě je skutečností, že negativní reklama je vlastně nejúčinnější propagací umělce. Dilema, zda moderní umění má být provokující, či že realismu je odzvoněno neb jej nahradila fotografie, jsou pozoruhodná, ale brání mi souhlasit vědomí, že ať máte husí brk a inkoust z bukvic, psací stroj Zeta, či moderní počítač, důležitý je vždy pouze obsah toho co napíšete a hlavně jak velké procento veřejnosti dokážete oslovit. Máte-li ovšem možnost kde, zda se to vůbec lidé dozví a když disponujete finančními prostředky k realizaci. Neziskové organizace jsou v ČR na okraji zájmu, ač veřejně se k tomu nikdo nepřizná. NNO nemohou vykřikovat, že když nedostanou stravenky nebudou jezdit vlaky.

Česká republika v rozmezí let 2007 až 2013 má alokované prostředky z EU pro toto období ve výši cca 720 mld. Kč. K 31.12.2008 je dle statistických údajů skutečně převedeno na účty žadatelů pouze něco přes 1 mld. Důvod, proč tomu tak je, nepotřebuje dlouhého analyzování. Byť NNO postaví smysluplný projekt, který naplňuje kriteria jednotlivých programů, od počátku se dostává do problémů, jak a kdo tento projekt profinancuje. Čerpání přidělených prostředků z fondů EU je totiž možno až po realizaci schváleného projektu, průběžných zprávách a auditech. Teprve potom dojde k finančnímu plnění schváleného projektu, což je minimálně rok i mnohem déle. Podání takového projektu je disertační prací pro žadatele a i když je velmi kvalitní, v případě NNO je jeho profinancování handicap, který znemožňuje z fondů EU čerpat. Tato otázka byla řešena na půdě Senátu ČR ve veřejném slyšení v říjnu 2007 a dodnes není dořešena.

Iva Sedlářová
Šumavská renesance o.s.