Karel Klostermann by se nestačil divit.

Skelná koncem června Už zase nezodpovědní novináři strkají nos kam nemají?
Ze všech stran na mě útočí poplašné zprávy v mediích. Krajští úředníci Jihočeského kraje prý chtějí usnadnit developerům stavění na Šumavě tím, že vystoupili s požadavkem aby se více jak polovina území Národního parku Šumava zařadila do třetí zóny, v níž by bylo jednodušší prosadit budování hotelů, golfových hřišť, či lyžařských areálů. Jinde se zase dočítám, že nové vedení Národního parku Šumava s ředitelem Janem Stráským oslavilo 20.výročí založení parku ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Kašperských Horách, jehož majitelem je známý šumavský podnikatel který na Šumavě vlastní rozsáhlé pozemky , mezi jinými prý parcely v místech kde obce, místní podnikatelé a regionální politici prosazují stavbu lanovky na Hraničník přes vzácnou šumavskou přírodu a to přes první nejcennější zónu parku a netají se svým negativním postojem k existenci NP Šumava.

Příkladná odpovědnost politických představitelů – odborná konference na sporné téma?
Neříkám, že mě pohled na usychající lesy v parku v důsledku kůrovcové kalamity nermoutí a jako každý laik dychtím po odborných a seriozních informacích o opatřeních vedoucích k  záchraně. Proto když jsem se doslechla, že klatovská pobočka politické strany TOP 09 pořádá v kinosále v Kašperských Horách v sobotu 28. května na toto téma odbornou konferenci, neváhala jsem se účastnit. S jistotou, že dostanu seriozní, objektivní stanoviska odpovědných vědeckých pracovníků tak i představitelů rozhodujících státních orgánů. Rovněž z medií jsem totiž měla informace a to již z 20.dubna, že TOP 09 poslední vývoj kolem Šumavy vyděsil. „Už nemáme jen obavy, nýbrž strach,“ uvedl předseda Karel Schwarzenberg a dodal, že Šumava je poklad který nám byl svěřen. Šéf strany původem lesák, je toho názoru, že nový ředitel NPŠ Jan Stráský prý jedná jako by šlo o hospodářský les a ochrana přírody je upozaděna a větší vliv by proto měli znovu získat přírodovědci.
Očekávaje věcnou konfrontaci argumentů dvou diametrálně odlišných představ opatření, zvláště po úvodu moderátora že zazní díky nabyté svobodě slova názory kontroverzní , byla jsem záhy vyvedena z omylu. Hned první vystoupení pana poslance Parlamentu ČR za TOP 09 Ing. Jaroslava Lobkowicze , ve mně vzbudilo pochyby zda proklamovaná svoboda názoru a slova je skutečně takový nedocenitelný výdobytek, nebo bylo myšleno jako vtip. Pan poslanec nás informoval že přece Šumava byla vždycky hustě osídlena, že měla svůj průmysl i doly a člověk je tu od toho aby přírodu usměrňoval a řídil podle svých potřeb. Šumava prý přece není žádný Yellowstonský národní park který byl budován po tisíciletí, napřed obývaný indiány a potom teprve bělochy. Své stanovisko opřel o odbornost ze svého vlastnictví hospodářského lesa a podnikání v zemědělství, což prý je přece také příroda.

Dějství druhé, který moudrý Kubata by dnes dal hlavu za Blata ?
A potom už to šlo jako jeden hlas – Šumavu si rozvracet nedáme, což silně připomínalo dobu třídního boje. Ne, že by nezazněl jeden hlas oponentní, ochranářský, neboť, jak jsme byli upozorněni, je v zájmu objektivity. Vedoucí CHKOŠ však evidentně nechtěl riskovat případné další kádrové postihy v zaměstnání a tak svým příspěvkem připomínal studenta při reparátu z maturity, který na stupínku odmelduje která rostlina na Šumavě původně dle nálezů byla, potom nebyla a už zase je, před přísnou posudkovou komisí v čele s ředitelem, který si při tomto příspěvku otočil židli čelem k přednášejícímu, pozorně sledujíce každé vyřčené slovo. Přiznám se, že následnou diskuzi po skončení této konference jsem už v obavách o své zdraví neabsolvovala. Jsou momenty kdy člověk váhá zda je schizoidní situace které je účasten, nebo zda netrpí duševní poruchou sám.
V řadě věcí se mi počínání Správy národního parku nikdy nelíbilo. Jakýsi stát ve státě ale nikoliv z důvodů privilegií přírody národního parku, ale privilegiím jeho správy. Nic neobvyklého v úřednickém aparátu státní správy ať už se jedná o cokoliv.
Jenže ono nejde v tomto případě jen o správu státního majetku. V rámci restitučního zákona byl šumavským obcím vrácen historický majetek šumavských lesů, který je dnes i součástí NP Šumava. Jako každý soukromý vlastník mají právo nakládat se svým majetkem podle vlastního zvážení v rámci platných předpisů a zákonů. Jenže které zákony v tomto případě jsou platné ? Ty jež definují parametry zacházení s vlastním majetkem, nebo zákon určující režim národního parku ? Co bylo ukradeno, má být vráceno, o tom není pochyb. Jen svět je poněkud někde jinde než byl v roce 1169, kdy vlastnictví lesů pomalu přestávalo být výsadou panovníka, církve a šlechty a v následných staletích z důsledků civilizačního a společenského vývoje se značnými podílníky vlastnictví lesů staly obce, města i jednotlivci. Problém, který nutně musel exkalovat do současné situace, měl být současně řešen s ohledem na zájem obou stran. Lesnictví bylo po staletí hlavním zdrojem obživy a důležitým průmyslovým odvětvím Šumavy. A to i v období druhé půlky minulého století, které sice z hlediska historické existence lidstva se bohudík nestalo trvalým převratným mezníkem společenského vývoje, ale v našem prostředí bude mít jak vidno, dlouhodobé následky i v myšlení a jednání lidské populace. Bez ohledu na profesi lesníka či ochranáře, natož politiků. V té době plánovaného velkoplošného hospodaření v pětiletých cyklech jsme na přírodu vyzrávali melioracemi, chemickými hnojivy a péčí o les leteckým hubením nežádoucích rostlin a škůdců pesticidy a herbicidy. Na Šumavě v pásmu zakázaném a ostře hlídaném proti dvounohým škůdcům vítězství pracujícího lidu, ( což bylo hlavním zájmem nad zájmy jinými v těchto místech ), podařilo se přírodě trochu zařídit po svém v její přirozené regeneraci.
Nechtějme na lesnících, aby chápali přírodovědce a přírodovědcích aby chápali lesníky, ale chtějme na našich volených orgánech abychom měli zákony které vyloučí absurdní situace. Pokud je mi známo, dosud neexistuje zákon o Národním parku Šumava a těch několik vyhlášek vydaných za dobu jeho existence dávno jsou archivním materiálem bez použitelnosti. Není pro věc předmětné, v kterém století se náčelník Orlí pero přetahoval v Yellowstonském parku s medvědem grizzlym o lososa, ale otázka, jak je možné že předseda politické strany říká pravý opak toho, co delegovaný poslanec té samé strany na konferenci k této situaci. A to už ze slušnosti pomiňme fundovanost poslaneckých delegátů konference se k této problematice vůbec vyjadřovat.

Milujme se a množme se…..
Na obzoru nepokrytě vystrkuje růžky pro klima Šumavy nové zhoubné průmyslové odvětví, jímž se stal „turistický ruch“.
Pro podnikatele v tomto dravě vše požírajícím průmyslu snadný krátkodobý nemalý zisk, pro Šumavu samu, přírodovědce, lesníky, domorodce i početnou návštěvnickou veřejnost Šumavy která naopak z moderních lunaparků utíká, přímo tragedie. Unifikovaná nabídka různých sportovních a společenských vyžití turistických lokalit u nás i v různých částech Evropy už stačila zničit originalitu a svéráznost místa, prostředí k životu i nenávratně poškodit přírodu. Dostupnost z hlediska dopravy a obrovská konkurence v tomto odvětví podnikání maže rozdíly i v podbízivých cenových nabídkách a skýtá tak všem milovníkům adrenalinových sportů a zábav široký výběr zda v zimě do Alp, Tater či Krkonoš a v létě do Chorvatska, Turecka, Egypta, nebo k Máchovu jezeru. Ovšem rovněž organizovaně – jako individuální turista pomalu nemáte šanci.
Šumava je proto opravdu posledním zachovalým pokladem, který jsme povinni chránit pro budoucí generace.
Stačí si pozorně pročíst historickou minulost Šumavy, od počátků kolonizace až k dnešním dnům. Je v ní jasně prokazatelné, že chyby dělal a dělá jen člověk – příroda chyby nedělá. Konečně byla tu před námi a byla by i bez našeho určování jak má vypadat. Možná jinak, ale určitě by přežila. My bez ní asi nikoliv. Jsme na ní závislí svou existencí, nikoliv ona na nás. Je jedno, zda věříme v Boha či Darwinově teorii, je jasné, že ani sami sebe jsme nestvořili. S velkou slávou jsme přelstili přírodu naklonovanou ovcí Doly, jelikož jsem se ale nikde nedočetla že by obdařila svět dalším pokolením, pravděpodobně nebyla schopna reprodukce.

Iva Sedlářová






PROJEKT 2011