Karel IV.


29.listopadu 2005 tomu bylo 627 let, co skonal syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, král český a císař římský, Karel IV.

Zemřel na zápal plic ve věku nedožitých 63 let. Při slavnostní pohřební řeči, pronesené vzdělancem Vojtěchem Raňkovským z Ježova, byl nazván „Otcem vlasti“.
Pan Vojtěch řekl i přibližně toto : „ Smrti sice želíme všichni a oplakávati vůbec všichni budeme, nám však z Království českého tím tíže jest jí snášeti že loď naše, tj.Čechie, od nepřátel pravděpodobně bude zmítána zbaveni jsouce tak veslaře a od takového kormidelníka opuštěni, věrného utěšitele ztrativše…“

Karel IV.
Jak prorocká to slova !
Náš největší panovník je pohřben v královské hrobce v chrámu sv.Víta na Pražském hradě, kterou nechal sám zhotovit.

Dětství měl vcelku pestré. V šesti letech ho otec poslal na francouzský královský dvůr. Mladý Václav dostal jméno Karel při biřmování. Dostalo se mu skvělého vzdělání a panovnické výchovy.
Byl šlechticem a to nejen na svou dobu, mimořádně schopným a talentovaným. Hovořil i psal německy, francouzsky, latinsky, italsky a po návratu do Čech se znovu naučil svůj rodný jazyk.
Jeho cesta na český trůn a do českých zemí vůbec však zdaleka nebyla rychlá a přímá. Sotva patnáctiletý hájil v severní Itálii zájmy svého otce – pokus skončil nezdarem.
V témže roce (1334) Karla jeho otec jmenoval do úřadu moravského markraběte. Od té chvíle se Karel na vládě svého otce významně podílel. U jeho otce však jeho schopnosti vzbudily strach, že by ho syn s přispěním šlechty mohl připravit o trůn.

Karel IV. K usmíření vedly dvě okolnosti – zdravotní stav, který nakonec vyvrcholí oslepnutím Jana Lucemburského a nebezpečí plynoucí z odvěkého rivala, císaře Ludvíka Bavorského, který získal kontrolu nad sborem velitelů římského krále.
11.června 1341 král Jan Lucemburský oznamuje na slavnostním zasedání zemského sněmu, že jeho nástupcem na českém trůně se stane Karel.
S podporou avignonského papežství se stává 26.listopadu 1346 římským králem.
Pod vládou Karla IV. české soustátí dostalo pevnou podobu s názvem „Země Koruny české“. Patřilo pod ně Království české, Markrabství moravské, slezské knížectví, později Horní Lužice a od roku 1373 i Braniborsko.
České země se dle politického záměru Karla IV. měly stát jádrem rodových držav lucemburské dynastie.
Praha se stala domovem první univerzity ve střední Evropě, o řadě dalších významných a dodnes unikátních kulturních památkách po jeho vládě, ví snad celý svět.

Karel IV. Počátkem dubna 1355 byl Karel IV. v Římě, Věčném městě slavnostně korunován na římského císaře, roku 1356 vydává dokument nazvaný Zlatá bula. Dokument se zabýval způsobem volby římských králů. V platnosti zůstal až do roku 1806.
Z jeho literární činnosti vedle díla o sv.Václavovi a spisy náboženského a právního charakteru, podpory dějepisectví, je zvláště třeba zmínit vlastní životopis Vita Caroli.


Z textu vybíráme jakési poselství budoucím vládcům české země, byť jejich hlavy nezdobí již Karlova koruna, cítili a cítí se však nad všechny hlavy pomazané rozhodující nad osudem země, velmi často bez vědomí obsahu jejich vlády na budoucnost, bez duševního rozměru a velikosti dávného předchůdce ze středověku


Když pak kralovati budete po mně ozdobeni korunou královskou vzpomeňte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a hlínu červů. Podobně i vy přejdete jako stín a jako květ polní a padnete v hrob. Co platna jest urozenost nebo hojnost jmění, není-li při nich čistého svědomí pravé víry a naděje ve svaté vzkříšení. Neposuzujte života jako lidé bezbožní nesprávně soudíce : krátký jest život náš a jako jste byli od Boha stvořeni, tak se zase navrátíte v nic, jako by vás ani nebylo bývalo………..“


Ani na čtvrtém hradě – Kašperku, postaveném k ostraze zlatých dolů a kupeckých stezek protínajících se v území pod hradem, nebylo výročí úmrtí zapomenuto.

Kašperk, výročí úmrtí Karla IV.

Kašperk, výročí úmrtí Karla IV.

(Dokumentární snímky z Requiem za Karla IV. ze dne 29.listopadu 2005)