Žižka před Rabím


Bylo to v dubnu 1420, kdy se Jan Žižka poprvé objevil před hradbami Rabí Aby tu zničil moc svých zapřísáhlých odpůrců.

Žižka Hrad byl považován za nedobytný. Proto sem byly sneseny z okolí kostelní poklady i panský majetek – klenoty, roucha, zlato, zbroj. Husité se obořili na hrad nečekaně prudkým útokem. Po krátké střelbě přitrhli k hradbách, zapálili některé hradní budovy, vyplnili příkopy slámou a chrastím a dostali se k hradbám.
Zlezli je a vnikli do nádvoří. Posádka hradu proti husitským pavézám a cepům byla bezmocná, ustupovala z nádvoří do nádvoří, až se konečně celý hrad ocitl v rukou útočníků, kteří nehodlali ničí život ušetřit. Sedm kněží a mnichů kteří se tu skryli, bylo vrženo do ohně a podobný osud hrozil i rodině pana Půty Švihovského. Leč Žižka je vzal pod ochranu a zakázal další krveprolévání. Cenné věci, které tu byly uschovány, poručil snést na hromadu a zapálit. Jen brnění, zbraně, oděv a koně ponechal svému vojsku jako kořist.

Žižka pod Rabím Když husité odtáhli, dal Jan z Ryzmburka hrad znovu opravit a pokračoval dále ve svých piklích proti Žižkovi.
Proto přitáhl Žižka v červenci 1421 k Rabí znovu. Řídil boj stoje pod starou hrušní osaměle stojící v poli. Nešťastnou náhodou přiletěl z hradeb šíp, zabodl se do kmenu hrušně a vyrazil z něho třísku, která vlétla Žižkovi do jediného zdravého oka. Rána byla krutě osudná. Žižka byl odvezen rychle do Prahy na léčení, leč, k žalu všech věrných ztraceného zraku už nenabyl.


Výjev byl zobrazen na rábské bráně, která odtud byla nazvána Žižkovou. Žižka by zobrazen na koni třímaje v ruce palcát, za ním táhli pěší zbrojenci. Z hradní věže vystřelil vladyka Přibík Kocovský, šíp vletěl Žižkovi otevřeným hledím do přilbice.
Pod obrazem byl „autentický“ slovní dialog:

  Přibík Kocovský: „Ty-li jsi, bratře Žižko?“
  Žižka : „Jsemť„
  Přibík Kocovský: „Krejž holého!“


Tato pověst neodpovídá skutečnosti, leč vžila se tak, že málokdo ví jak to ve skutečnosti bylo. Tak už to ale bývá. Hrdina musí zůstat hrdinou a náhodná tříska z hrušně je příliš prozaická.

Lidé, kteří brali z hradních zřícenin kámen na stavbu, zbourali roku 1770 i Žižkovu bránu.

(I to je typické pro lidské pokolení, smrt hrdiny, či kulturní dědictví vám za podezdívku neposlouží. To ovšem neznamená, že fantazie která nic nestojí, nebují dál. Kámen který se při dolování těch správných soklů zřítil, zabil jednoho ze sedláků. Do pověstí vstoupil duch Jana Žižky z Trocnova, který se tak mstil za ničení brány).

V jiné pověsti husité v místech brány tajně pohřbili Žižkovi ostatky. Marné kopání vyvrátilo tuto domněnku.