Rabský čert


Tato pověst je dokumentem lidské fantazie, která dokáže ze špatného výkladu zcela všední záležitosti, vykonstruovat neuvěřitelný příběh.
Původce této pověsti byl pravděpodobně hradní písař, který z daně „opicní“ (daň z píce) udělal daň „opičí“


Pan Půta Švihovský si ze svých cest přivezl ochočenou opici. Byla velmi přítulná, přivykla si na hradě Rabí, kde se směla volně pohybovat komnatami.
Jednou pan Půta odjel do Prahy a svěřil opici starému služebníkovi a nařídil mu, aby jí dobře krmil a hlídal. Jenže opice hledala usilovně svého pána, uprchla oknem od komory, spustila se z hradeb dolů a přes most se dostala do lesů na šumavských stráních.

Opice V obci Hejné, která byla poddána rábskému pánu, si vyšel pověrčivý občan do lesa na dříví a jak tak jde lesem, slyší pojednou v korunách praskání. Pohlédl vzhůru a leknutím zavrávoral. Nad ním se šklebí čert!
Utíkal domů, sebral pár sousedů vyzbrojených vidlemi, cepy, sekyrami a obušky a hrnuli se do lesa, aby čerta zahnali zpět do pekla.
Opice nic netuše, se přátelsky pitvořila a z počátku brala vše jako hru, vracela házené kameny, vřeštěla a kličkovala. Kruh se ale kolem ní stahoval, déšť kamenů houstl, opice bolestí vyrážela skřeky, až padla mrtva k zemi. Lidé se k ubitému čertovi seběhli, radostí tančili a nakonec ubohou opici na zhotovených nosítkách ze smrkových haluzí přinesli na Rabí darem svému pánovi. Ten mezitím se navrátil z cesty, roztrpčen ztrátou opice dal potrestat sloužícího a truchlil tak upřímně, jakoby ztratil příbuzného. Do této situace donesli hejnští ubitého „čerta“.
Vysloužili si každoroční novou daň, nazvanou podle jejich skutku – daní opičí.