Počátky dějin Homo sapiens sapiens na Šumavě

Doba před osídlením Kelty, podle archeologických pramenů

Starší doba kamenná

Homo sapiens Po odeznění nepříznivých podmínek doby ledové (zhruba před 10.000 lety), v době pozdního glaciálu na přechodu od arktického k subtropickému podnebí, se v Pošumaví již vyskytovaly pohyblivé skupiny lidí dnešního tělesného typu.
Byli to lovci, sledující stáda sobů a koní. Nezřídka se i oni stávali kořistí šelem. V 60.letech minulého století byl učiněn objev z doby pozdního paleolitu, zbytky jakési chatky, respektive jejích základů , pravidelného zahloubení vyplněné červenohnědou zeminou, stopami ohniště a větším počtem kamenných štípaných nástrojů, většinou z místního křemene. Na tento půdorys navazoval obdobný obdélníkový. Nadzemní konstrukce byla pravděpodobně dřevěná, kryta rohožemi a kůrou.
Časové určení bylo stanoveno podle nadložních vrstev.
Nález byl na úpatí Svatoboru v Sušici, a další nález 3 km severovýchodně od tábořiště, na jižním svahu vrchu Homole, byl úštěp z pazourku.. Úštěp byl, shodně s jedním nalezeným nástrojem v tábořišti, zhotoven ze suroviny bavorské provenience, což ukazuje na kontakty zdejšího osídlení s kraji za Šumavou, ne-li dokonce na jeho západní původ.

Mladší doba kamenná

Homo sapiens Zdá se, že území Šumavy se nedotkly převratné změny ve způsobu života obyvatel vnitřních Čech v 5.a 4.tisíciletí před naším letopočtem (mladší doba kamenná – neolit), které přešlo k usedlému způsobu života v trvalých osadách a převážně se věnovalo pěstování obilnin a chovu dobytka.
Jedinou dosavadní stopou této epochy je nález části broušeného a vrtaného sekeromlatu z amfibolitické břidlice, nalezené na poli na severovýchodním úpatí vrchu Vyšoblak u Podmokel, v nadmořské výšce asi 515 m. Zřejmě se jedná o vybavení prospektorské výpravy pátrající po zdrojích půdy z nejbližších osad, které se nacházely v Českobudějovické a Plzeňské pánvi a pravobřežním Podunají.

Doba bronzová

Homo sapiens Až do doby bronzové (sklonek 2.tisíciletí před naším letopočtem), se archeologické prameny odmlčují. Zemědělský lid knovízské kultury ( název podle naleziště u Slaného) tkvící svými rodovými kořeny v prostředí českých mohylových kultur středního úseku doby bronzové, provedl zábor půd ležících dosud ladem a přes střední Pootaví dosáhl až Horažďovicka. Nejzazší body jeho postupu vytyčují drobné ojedinělé nálezy bronzových předmětů.
Bronzové srpy, zrychlující sklizeň, zlomek čepele srpu, zesílený při hřbetu dvěma žebry (nalezen při výkopu nového koryta pro Černičský potok v Miřenicích), roku 1960 bronzový hrot oštěpu (z výkopu kanalizace na náměstí v Sušici). Osamocené nálezy vrhacích zbraní roztroušených po jižní části Šumavy (Lipenské sedlo u Prachatic, Stožec u Lenory a sušický Oštěp), lze vyložit spíše jako svědectví loveckých epizod, než jako propojení knovízské kultury s příbuznou kulturou v řezensko – straubinské oblasti Podunají.

Doba halštatská a laténská

Homo sapiens V 7. A zvláště v 6.století před změnou letopočtu se Čechy seznámily s železem, které postupně převládlo jako výrobní materiál pro zbraně a nástroje.
Lid mohylové kultury doby halštatské (název spojuje typický způsob pohřbívání se jménem evropsky významného naleziště Hallsttat v Rakousku) se vyvinul z domácího obyvatelstva kraje v pozdní době bronzové a ve své mladší vývojové fázi ze středního, na práh horního Pootaví. Těžištěm obživy byl chov dobytka, udržovaný v rovinné váze s obilním hospodářstvím.
Z období přechodu starší doby (halštatské) k mladší laténské (podle naleziště ve Švýcarsku) doby železné, je ze Sušicka známo několik hrobových nálezů, bez přesnějších nálezových okolností. Nelze proto rozhodnout, zda pocházejí z mohyl, nebo z plochých žárových hrobů, současných s mohylami.
Muzeum Šumavy v Kašperských Horách vlastní dvě nádoby, nalezené v lese Hotín, jižně od osady Hrádek.

Homo sapiens - bronz Na vrchu se nachází větší počet kamenných mohylových útvarů, z nichž několik v roce 1954 prokopalo NM v Praze, avšak bez pozitivních výsledků. Ze Želenova bylo předáno Muzeu Šumavy v Sušici ve zlomcích 2 ks náramků. Byly v poválečné době vyorány na poli na svahu vrchu Želenov, jižně od obce Mačice. Podle sdělení, byly uloženy v nedochované popelnici spolu se spálenými kůstkami a uhlíky pod plochým kamenem. Další nálezy tamtéž nasvědčují pokračování pohřebiště.
Řada dalších nálezů je neověřena, příkladně v Dolním Staňkově před rokem 1874 nalezený bronzový meč (pravděpodobněji železný sekáč),
který se však nedochoval a další neověřené nálezy pohřebišť blíže někdejší tvrze ve Svojšicích r.1886, či „mnoho popelnic“, vykopaných nedaleko lesa u Dolejšího Kružce ( obec Hartmanice) na počátku 19.století..
V době halštatské se v prostoru od východní Francie po Čechy dovršil složitý proces první národnosti ve střední Evropě – Keltů.

Iva Sedlářová