Skleněná minulost - šumavské sklářství

sklenice gotika Základem sklářské výroby na Šumavě byl dostatek vhodných surovin, zejména křemene a laciné topivo v rozsáhlých lesích. Šlechta ráda poskytovala ochranu sklářům, aby alespoň nějak bylo zužitkováno nesmírné bohatství lesa. První sklárny se zřizovaly v jednoduchých boudách postavených uprostřed lesa, aby palivo bylo co nejdostupnější. Po vykácení přilehlého hvozdu, se jednoduše sklárna přemístila jinam. Tím také rozvoj sklářské výroby podstatně ovlivnil osídlování dosud těžko přístupných a tím nijak hospodářsky nevyužívaných území.
Za nejstarší známou sklárnu v Čechách je považována Sklenářova Lhota u Vimperka, zmiňovaná již roku 1359. V oblasti horního Pootaví se sklářská huť zmiňuje k roku 1494 v Mochově u Hartmanic.

sklenice gotika Z české listiny z roku 1523 z archivu města Kašperských Hor se dovídáme o Honzovi Fuxovi, skláři na Svojši, který koupil les Otygl a řeku Modravu, kde založil novou sklárnu. Ze 16.století je rovněž doložena huť ve Vogelsangu (Podlesí). Středověké foukané sklo ze 14. a 15. století se uchovalo svůj jedinečný styl. Proto se dnes s větším či menším úspěchem pokoušejí mnohé sklárny o výrobu jeho kopií, které jsou dnes velice žádané. Rozhodně k nejlepším výrobcům patří Královská huť v Doksech. Majitel hutě, PhDr.Vlastimil Vondruška, CSc, je původní profesí historik. Královská huť vychází jak z technologie středověké tavby, tak i z rekonstrukce původních tvarů na základě archeologických nálezů. Velkou zásluhu na úspěchu a renomé, kterou výrobky sklárny mají u nás i v zahraničí, má i PhDr. Alena Vondrušková, jež navrhuje vlastní design, inspirovaný historickými styly. (Výrobky sklárny obdržíte při návštěvě Kašperských Hor v Galerii Muzea Šumavy).Čím bylo středověké sklo tak výjimečné?

pateříci = skleněné korálky určené k výrobě růženců. Sklárny v okolí Kašperských Hor Říkalo se mu lesní, buď podle nazelenalé barvy, či spíše podle toho, že původní sklárny stávaly hluboko v lesích. Lesní sklo obsahuje bublinky a drobné nečistoty, dané nedokonalostí tehdejší technologie. Protože skláři neuměli sklo při tavbě čistit, způsobovaly příměsi železa a mědi v písku nazelenalou barvu. Povrch výrobků byl zdoben pomocí hutních technik různými dekoračními prvky - ovíjením skla, klikatkami či nálepy (zvanými podle velikosti perličky a maliny), Povrchové zdobení mělo nejen funkci estetickou, ale současně zabraňovalo, aby sklenice nevyklouzla z mastných dlaní neboť se jedlo rukama. Příbor byl věcí neznámou, později privilegovaní hodovníci měli připraveny misky s vodou k umytí mastných prstů. Svou roli v povrchové úpravě hrála i představivost sklářů.
Sklo bylo velmi drahé a nebylo běžným vybavením domácností . V šencích (tehdejší hospody) se pilo z keramických číší a džbánů či dřevěných pohárků. Vysoké skleněné gotické číše, byly určeny ke stolování panovníka a šlechty a jejich veliký obsah je dán tím, že jedna číše sloužila více hostům najednou, neboť putovala kolem stolu.

sklenice renesance Skleněné číše sloužily pro pití vína. Málokdo ví, že pivo, ve středověku nejrozšířenější nápoj, se vařilo přímo v šencích, Většinou se však pilo teplé a dokonce se leckde podávalo v misce, plaval v něm ječmen a přikusovala se obilná placka.
Od 16.století je ve vývoji českého skla výrazná snaha zlepšovat kvalitu skloviny a napodobovat benátské vzory. Nálezy úlomků nožek z nitkovaného skla ze Staré Huti pod Zhůřím u Kašperských Hor svědčí o tom, že u nás byly již v té době známé mnohé techniky donedávna připisované jen benátským hutím.
V již zmíněné huti ve Vogelsangu se koncem 17.století vyráběly různé lahve, sklenice i broušené číše. V 18.století jsou na Kašperskohorsku doloženy také sklárny ve Zhůří, Jelenově, Filipově Huti nebo Zlaté studni, kde se vyráběly různé druhy foukaného skla a také pateříky ( barevné korálky do růženců) Zdejší skláři, Jan Lotz a Josef Schmidt s úspěchem vystavovali své výrobky v třicátých letech 19.století na průmyslových výstavách.
Větší sklářské podniky vznikají až v 19.století. Zásluhou dokonalosti a kvality svých výrobků se staly na Kašperskohorsku světoznámými sklárny v Anníně a zejména v Klášterském mlýně u Rejštejna.

Klášterský Mlýn - secese Sklářství začalo upadat na Šumavě již v polovině19.století. Důvodem byla změna vytápění pecí od drahého dřeva k uhlí a později generátorovému plynu. V té době bylo uhlí mnohem levnější než dřevo, ale jeho naleziště byla značné vzdálená a doprava proto drahá. Tím se šumavské výrobky stávaly cenově nadhodnocené, nekonkurenční, těžko prodejné. Jako první zkrachovaly sklárny, vyrábějící tabulové sklo. Umělecké sklo, kde je možno počítat s větším podílem ruční práce v rámci ceny výrobku, vzdorovalo o něco déle. Zánik byl však neodvratný. Celé sklářské rody přesídlovaly do severních Čech, kde je dosud sklářská výroba důležitým průmyslovým odvětvím.

ukázka secesního skla  jiných skláren O to více je příklad Annína a zvláště Klášterského mlýna téměř čítankovou ukázkou, že i nemožné je možným, pokud jde o jedince s obchodním talentem, nadáním a nápaditostí.
Co nedokázal přechod na pece uhelné, dokázala lidská omezenost.
Dalším aspektem zániku šumavského sklářství byly národnostní třenice v předválečných letech, nacistické Německo, obsazení Sudet, okupace Československa, a posléze poválečné vysídlení německé menšiny ze Šumavy i jejím netradičním novým osídlením.
Následně, po dlouhou dobu téměř poloviny století Šumava byla úmyslně zanedbávaným územím I.linie vojenského zóny, hraničním pásmem s ideovým nepřítelem. Kdyby došlo k narušení hranic, nepříteli nesměl přijít do rukou ani kolovrátek na ruční pohon.
Mnoho je společnost dlužna tomuto pohádkovému kraji.


I dnes se najdou ještě na Šumavě šikovní skláři, (asi je vykouzlila Aladinova lampa). Pracují většinou samostatně, či v malém obsazení, ale každý z nich má svůj neopakovatelný rukopis a v originalitě mnohdy předčí technologicky špičkové provozy.

Annínská huť

Annín 19.stol. duté zlacené sklo Annínská huť byla založena roku 1796 a zaměřila se po celou dobu své existence na výrobu foukaného skla. Ve čtyřicátých letech 19.století se zde vyráběly pro vývoz honosné monumentální stolní mísovité nástavce zdobené emailovým květinovým a zlaceným dekorem. Huťmistr Pavel Mayer , který působil v Anníně od roku 1808, zde uvedl výrobu rubínového a také tzv. anglického olovnatého skla. Od roku 1863 je nájemcem annínské huti Josef Eduard Schmid. Jeho dlouholeté působení charakterizuje progresivní modernizace podniku ( 1865 brusírna zavedena na vodní pohon a opatřena novými stroji, 1870 vystavěna nová sklárna s 2 pecemi, vytápěnými pomocí plynových generátorů systému Siemens).

Annín 19.stol. Vinná souprava z růžového skla se zlatým irisem a zlacením V modernizaci výroby pokračovali i Schmiedovi nástupci a tak např.již ve třicátých letech 20.století se zde tavilo sklo elektricky. Annínské prvotřídní křišťálové sklo si získalo četná uznání na světových výstavách.
Po roce 1948 se z Annína stala pouze brusírna a od r.1968 přidružený provoz monopolního podniku olovnatého křišťálu n.p. Bohemia se sídlem v Poděbradech. Ručně broušený olovnatý křišťál byl určen výhradně pro export.
Dnes se v annínské brusírně snaží obnovit tradici šumavského brusu v malém, leč vysoce kvalifikovaném provozu. Brusírnu můžete shlédnout v exkurzi s výkladem.

Klášterský Mlýn

Klášterský Mlýn - secesní irisovaná váza Klášterský Mlýn, sklářskou huť, proslavenou po celém světě zvláště originálním secesním sklem, stihl osud ještě horší. Neexistuje. Budete-li mít trochu štěstí, na místě kde stávala pod trsy trávy najdete barevné střípky.
Od roku 1879 vedl huť Maxmilián rytíř Spaun, který ji získal dědictvím. Výrobu orientoval na barevné sklo, které dekoroval listry a lazurami záměrně tak, aby připomínalo polodrahokamy. Od sklonku 19.století se zde v řadě dynamických tvarových variant vyrábělo barevné umělecké sklo s kovově irizujícím povrchem. Na přelomu 19. A 20.století se stala huť Klášterský mlýn nejznámější a její výrobky nejžádanějšími ve střední Evropě.

Klášterský Mlýn - secesní irisovaná váza Spolupráce majitele sklárny s předními světovými umělci přispěla k vysoké úrovni výrobků tak, že secesní sklo firmy Loetz z Klášterského Mlýna si vydobylo nejen obchodní úspěch, ale i uznání uměleckého světa a jednoznačné prvenství v celé rakousko-uherské monarchii.
(Firma dodávala barevné vrstvené sklo Emilu Gallé v Nancy, získala Grand Prix na světových výstavách 1889 v Paříži, 1893 Chicagu, 1900 znovu v Paříži, 1904 v St.Louis USA).
Intenzivně se sbírkou klášterskomlýnského skla zabývá Muzeu Šumavy. Expozice v Kašperských Horách je čtvrtou největší sbírkou historického skla v ČR a největší a nejkomplexnější šumavského historického skla.


(fota 1,2,4, Royal glassworks
fota 3,5-10 převzatá z publikace Dr. Jitky Lněníčkové Šumavské sklářství)


Iva Sedlářová