ŠUMAVSKÁ RENESANCE

Občanské sdružení Šumavská renesance ukončilo svou činnost k 31.12. 2013.

Po osmileté práci, v tendencích které byly přijaty ustavující schůzí 10.12.2005 a jejichž důslednému naplňování jsme se věnovali. Řadou mezinárodních akci – koncertů, festivalů, výstav či přednášek, programů pro děti a mládež, jsme nastavili vyšší laťku kulturních akcí než byla po dobu celé druhé poloviny minulého století. Obzvláště v sudetském pohraničí kde jsme působili, pod ještě větší cenzurou než na ostatním území bývalého Československa. Nejen cenzurou kulturní nabídky - ale štvavou propagandou proti nepřátelům ze západu našeho socialistického „blahobytu“. Počínaje pro civilisty zakázaného pohraničního pásma a střelbou do zad při jeho překročení. Ale ani na druhé straně hranice jsme nebyli o nic více oblíbeni.

V době našeho založení v roce 2005, ač již od roku 1989 došlo k podstatnému politickému obratu a názorové změně, v jihozápadním pohraničí to stále tvrdošíjně drhlo.
Vycházeli jsme ze starověké řecké filozofie hledání moudrosti definicí : „poznání pravdy je v člověku, který se neopírá o tradované autority, nýbrž pouze o rozumnou úvahu a argumenty“. I o hluboké přesvědčení, že mosty mezi lidmi se staví od nosných sloupů dělníky,- kámen po kameni a nikoliv od honosných mostních oblouků po kterých sem a tam jezdí politické delegace.
A vyšlo nám to – začala naše úzká spolupráce s německými umělci, společné mezinárodní výstavy obrazů a fotografií, společné koncerty a festivaly, sólová vystoupení předních umělců světové úrovně, za silné podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
Až do dne 9.března 2011, kdy krátké kruté nemoci podlehl předseda sdružení, Pavel Holeček, můj celoživotní druh a manžel. Byla jsem sice hnací motor náplní projektu z hlediska námětu a vystavujících našich výstav, autor všech zveřejněných textů na webových stránkách Šumavské renesance o.s. a náš syn Jan Holeček ( profesionální hudebník ) přes hudební části projektů, ale Pavel Holeček byl tím, díky jemuž došlo k realizaci. Trávil většinu času ekonomickou, organizační a realizační částí projektu.
Od jeho úmrtí jsem prakticky na všechno zůstala sama a nestačila se divit jak málo se vyznám v lidech , neboť ti, kteří se nejvíce stavěli jako největší přátelé cenící si své členství ve sdružení, se nejen obrátili zády, ale vmetli mně do očí hrubé urážky. Jediný důvod ? Vyschl pramen finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti, zbyla jen práce.
O to více oceňuji nezištnou pomoc těch zbývajících a některých přátel kteří ani členy Šumavské renesance nebyli.
Hany Abel ze Straubingu, Ing.Markéty Rudlové, Mgr.Zdeňky Řezníčkové,
Ing. Adrey Staňkové, Mgr. Aleše Jahody.
A to mně utvrzuje v přesvědčení nekončit v této práci, i když jinou, méně náročnou formou.

Iva Sedlářová- Holečková

Aktuálně

Problémy jsou od toho, aby se řešily.
  Veni vidi vici prohlásil v roce 47 př.n.l. Ceasar , když vyhrál bitvu proti králi Farnakovi. V překladu to jest „přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem“. Nevím proč mě zrovna tohle napadlo v souvislosti s problematikou které má být věnován můj příspěvek do městského periodika, ale ono v podstatě je vždy předmětným kdo je v převaze než o vítězství spravedlnosti. Pravda vítězí jen v pohádkách pro děti, ve skutečnosti to tak nebývá a nemusí to být ani hrdinné bitvy, stačí takové lokální přetahovačky v nichž platí pravidlo, že každý si k vám dovolí to, co mu umožníte.
  O co jde ?
  Už nejen za státní hranicí si nelze nevšimnout vzorného pořádku, ale i u nás je řada měst vzorně čistých, nenajdete na zemi pohozený oharek od cigaret, papír, natož poletující kusy plastů či dokonce psí trus. Na svých cestách jak postižená jakousi chorobou z domova nešlápnout do „čehosi“, bedlivě pátrám po nějakém nedostatku. Nekonají se – vzorně upravené chodníky i odpočinkové zóny, parky, dětská hřiště. Všude decentně umístěné nádoby nejen s pytlíky pro psí potřebu, ale pochopitelně i koše na psí exkrementy, protože „kam s tím“ je nedílnou součástí problému. Nebýt tohoto nutného ( a v široké nabídce různých druhů vyráběného, finančně nenákladného) vybavení obcí, musel by návštěvník dojít k závěru, že se jedná o vyšlechtěnou rasu psů bez řítních otvorů.
  Písek, Tábor, Plzeň a další města mě přesvědčila, že to jde, když se chce. U nás se prokazatelně nechce. Ač máme i my Obecně závaznou vyhlášku č.04/2011 kde v článku 2 je pamatováno na veřejný pořádek v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku a je zde přímo citováno nepřípustné volné pobíhání psů, i vyhlášku č.7/2002 k systému třídění odpadu – tím to končí. Skutečnost je taková, že bez dozoru pobíhající i velká plemena psů je u nás celkem běžné. Ulice města jsou v takovém stavu, že do psího výkalu nešlápnout je umění, neboť i se psíky jakékoliv hmotnosti na vodítku, značné procento jejich chovatelů evidentně pokládá za samozřejmé, že pes se musí vyprázdnit, proto je přece venčen. Platí přece roční poplatek za psa – tak ať to uklidí město. Jenže ono to tak nefunguje. Nevím sama proč zrovna a jedině za psa je poplatek. Možná a dost pravděpodobně kdybych si vodila místo psa na provoze kozu jako mentálně postižený Jaroušek z upadlého nováckého seriálu „Doktoři z Počátků“ ( kde až urážlivě podle scénáře žijí domorodci úrovně zaostalého primitiva neb inteligent žije jen ve velkoměstě ), poplatku bych byla zproštěna. Ale neuklízet výkaly po psech je přibližně totéž, jako neplatit za svoz zbytkového komunálního odpadu, neboť řádně platím daň z nemovitosti, či nájem z bytu. Je nás tak zhruba 40% držitelů psa, co pokládáme za samozřejmé, že exkrementy je naší povinností uklízet. Víme také docela přesně, kdo tak nedělá ale bohudík, udavači nejsme. I když těžko to vysvětlíte náhodným návštěvníkům Kašperských Hor. V loňské zimě bohaté na sníh jsem měla nepříjemnou příhodu v Dlouhé ulici což je jedna z nejhorších na tuto „nadílku“, bohatě pokryta výkaly od velkého psa v hmotnosti, že dítě do té nadílky zapadne až po kotníky, zvláště když sníh to záludně přikryje. Paní držela v náručí tak tříletého chlapečka bez bot a volala na manžela aby vzal syna na záda, že ty boty musí vyhodit někam do popelnice, neboť kdoví zda ten pes byl zdráv,- s vyčítavým pohledem na mne a mého mrňavého jezevčíka. Styděla jsem se, ač bez viny. Měla pravdu. Správný chovatel totiž ví, že nestačí povinné očkování proti vzteklině, ale každoroční očkování proti paraviroze a psince , což jsou sice choroby přenosné jen na psa, ale i jej dvakrát ročně odčervovat k vůli larvální toxokaroze (škrkavky, tasemnice ). Rovněž na člověka jsou psím trusem přenosné tělový svrab, či různá plísňová onemocnění.
Jsem hluboce přesvědčena, že psí exkrementy nelze tudíž z uvedených důvodu považovat ani za zbytkový ( vytříděný komunální odpad ) pro rizikovost a skončit v popelnici. Tam totiž končí i od chovatelů kteří po svých psech uklízejí z veřejných prostranství a pro absenci nutných košů k tomu určených jim nic jiného nezbývá – samozřejmě do soukromých a cizích které jsou zrovna po ruce.

  Přeji nám všem, ať jsou či nejsou držiteli psíků, čisté zdravé prostředí, nebyli vystaveni těmto atentátům na zdraví naše i našich psů a abychom nemuseli čelit hodnocení návštěvníků Kašperských Hor, kteří veřejně a všude říkají, jak je naše malé město až neuvěřitelně půvabné, s množstvím kulturních stánků – muzeí a galerií, širokou nabídkou gurmánských kumštů četných hotelů, restaurací a kaváren. Bohužel s dodatkem, že tak podělané město ale ještě neviděli ( jadrnější výraz který používají nelze otisknout).
Iva Sedlářová

Exkluzivně

MODRÝ SLOUP - z autorské dílny Šumavské Renesance

MODRÝ SLOUP - významná středověká kupecká stezka, vedoucí územím dnešního Národního parku Šumava a národním parkem Bavorský les úpatím hory Luzný.
text písně: Iva Sedlářová       hudba: Jan Holeček
studiové zpracování: Páter Vavřinec Skýpala
zpívá Pater Vavřinec a skupina Miriam píseň Modrý sloup

Slova jsou však jen slova a těmi je plýtváno se stejnou intenzitou. Bez jejich naplnění skutky, jsou zbytečná.

Bylo by nejen hloupé, ale dokonce trestuhodné namlouvat sobě a zvláště druhým, že se cítíme být povolanými k rozvoji šumavského kulturního zázemí. Chceme se snažit dokázat, že těmi povolanými jsou lidé Šumavy a v tomto pevném přesvědčení, chceme být co nejvíce užiteční.

Plamínek nezhasl a uměle zpřetrhané vazby mají přirozenou schopnost regenerace.

Vybíráme z archívu

LIDÉ KTERÉ POTKÁVÁME.

...Akademický malíř, grafik, návrhář uměleckého skla a designer, autor řady pamětních medailí a cen, které byly realizovány. Příkladně designu souprav olovnatého křišťálu ...

Legendy vystoupily s dětmi ze Sušice

...Bývalí členové legendární skupiny FLAMENGO vystoupili se Sušickým dětským sborem v hudební události českého rocku. Vzpomínkový koncert „Stále dál“ se uskutečnil ...